Co se stane, když spojíte občanský aktivismus se vší jeho touhou po pozitivní proměně společnosti s klaunstvím? Už druhým rokem na tuto otázku hledá odpovědi mezinárodní projekt N.A.Toˇ– Nose Assembly for Tomorrowˇ, na kterém jsem se jako spoluorganizátor podílel. Kromě iniciátorského kolektivu tYhle se do organizace těchto klaunsko-aktivistických setkání zapojilo Divadlo utlačovaných Vídeň a Maďarská žonglérská asociace sídlící v Budapešti. Od roku 2023 se uskutečnilo celkem pět setkání v České republice, Maďarsku a Rakousku, která spojila klaunské bytosti z více než deseti evropských zemí.
Když se hra vezme vážně
Idea „shromáždění nosů“, N.A.Toˇ – Nose Assembly for Tomorrowˇ, vznikla jako hra v rámci projektu Atlas, který vytvořil perfomer z kolektivu tYhle Florent Golfier-Brechmann spolu s Ondřejem Holbou a Laurou Golfier-Brechmann. Klaun Atlas prochází ulicemi měst, bere na sebe všechnu tíhu klimatické katastrofy, občas otevře svou kancelář u odpadkového koše a zároveň vybízí kolemjdoucí ke „stávce proti gravitaci“, ke stávce proti všemu, co je tzv. táhne k zemi. Když se Atlas dostatečně s městem seznámí, stane se dočasným průvodcem po městě a představí svému publiku všechny, s nimiž se setkal: holubi, lidi bez domova, stromy i lidi z bezpečnostních agentur hlídající chrámy konzumu. Na závěr každé procházky Atlas vyzve publikum, aby si spolu s ním nasadilo klaunský nos z odpadků a v rámci shromáždění N.A.Toˇ spolu s ním prodiskutovalo klaunokratickou proměnu globálního uspořádání. Na základě této hříčky vzešel nápad uspořádat skutečné N.A.Toˇ, na němž by se setkali klaunské bytosti a vážně by probírali, co by oni reálně mohli společně proti současným společenským, politickým a environmentálním krizím podniknout.
Projekt klaunsko-aktivistických setkání vznikl v roce 2023 a navázal na různé aktivistické kolektivy v Evropě. Mezi inspirace N. A. Toˇ patří metody tzv. pink blocu, který vznikl patrně během antiglobalizačních protestů v Praze v roce 2000. Jedná se o nenásilné protestující, kteří na demonstracích volí tzv. taktickou lehkovážnot (tactical frivolity). Ostentativně dávají najevo svou bezbrannost a díky pestrým kostýmům a hudbě proměňují protest v karneval. Jejich počínání pak zvláštně vynikne v kontrastu s výzbrojí a výstrojí policejních těžkooděnců. Do pink blocu patří mj. nehierarchické samba bandy RoR – Rhythms of Resistance (od 2000), jejichž metody N.A.Toˇ adaptovalo. Z pink blocu také vzešla britská klaunská armáda CIRCA – Clandestine Insurgent Rebel Clown Army (2003 – 2005), která se zaměřila na boj proti globalismu, válce v Iráku a kapitalismu. I její cvičení N.A.Toˇ využívá. Vedle těchto vědomých inspirací lze v N.A.Toˇ najít i prvky a metody podobní těm, jaké při svých aktivitách využívá bristolská klaunská škola Rebel clowns (od 2019), která vnikla v návaznosti na protesty aktivistického skupiny XR – Extinction Rebellion, či ozvuky antirasistické klaunské skupiny Loldiers of Odin z Finska (od 2016).
Všechny metody taktické lehkovážnosti jsou stejně jako N.A.Toˇ odpovědí na vyčerpanost a zoufalství členstva aktivistického hnutí. Reagují na frustraci z toho, že se společenská změna nedaří a že se stále nezadržitelně řítíme vstříc klimatické katastrofě. V případě těchto skupin však nejde o cynickou pózu ani o příklon k temné vizi společenského rozvratu ve stylu filmu Joker. Klaunství v pojetí N.A.Toˇ a dalších aktivistických klaunských kolektivů vnáší do veřejného prostoru, do protestů a do přímých akcí prvek humoru a lidskosti. A perfomuje se skrze něj dvojí kritika – jednak kritika rigidiního, asociálního a ideologického aktivismu na jedné straně a do sebe uzavřeného, artististního či zkomercionalizovaného umění na straně druhé.
Jak žít dočasnou utopii
N.A.Toˇ podobně jako CIRCA či Rebel Clown Army tvoří lidé různých uměleckých a aktivistických zkušeností. Někteří se věnují umění či zdravotnímu klaunství, jiní IT, sociologii či sociální práci, jsou mezi nimi nezaměstnaní i lidé pečující o malé děti. Hlavním smyslem shromáždění N.A.Toˇ se proto ze začátku stala výměna know-how a klaunských zkušeností.
N. A. Toˇ se tak dá přirovnat k sebeorganizující se klaunské škole. Zároveň v něm však postupně sílí důraz na prefigurativní politiku a pečující rozměry prostoru, který jednotlivá setkání vytvářejí. Namísto tématu experimentování s klaunstvím a aktivismem se tak do centra pozornosti kolektivu N.A.Toˇ postupně dostala reflexe vlastního fungování a experimentování s ním a důraz na společné trávení času v dočasném utopickém prostoru, který funguje tak, jak si jeho účastnictvo samo přeje.
K prefigurativním prostoru, v němž by se tvůrčí a organizační role rozdělovaly na základě kolektivního konsenzu, má však N.A.Toˇ stále ještě daleko. Dosud v něm fungoval relativně stabilní organizační tým spojený s kolektivem tYhle, který určoval rámec jednotlivých setkání. Do utváření programu N.A.Toˇ se však postupně dostávaly participativní prvky, které jej k prefigurativnímu fungování postupně začaly přibližovat. Prvním z nich byl koncept open-space, v rámci nějž účastnictvo navrhovalo a pak i vybíralo vlastní program, který chtělo samo vést či se jej účastnit. Dalším klíčovým prvkem se stala kolektivní organizace dočasného spolužití celé skupiny. K tomu byla zpočátku využívána především pléna, facilitovaná členstvem organizačního týmu či účastnictvem. Plenární způsob organizace se podobně jako v jiných kolektivech ukázal jako sice otevřený, ale přeci jen silně omezený formát, neboť neumožňuje zapojení všech přítomných. Plénum, byť je třeba facilitováno zkušenou osobou mimo organizační kolektiv, totiž automaticky znevýhodňuje introvertní a ostýchavější lidi. Jako užitečný doplněk plén se tak ukázaly tzv. afinitní skupiny, menší skupinky lidí, které spojuje stejné téma či blízké vztahy. Program posledního N.A.Toˇ tak již byl zcela v režii těchto afinitních skupin, které si samy určovaly, čemu se chtějí v rámci setkání věnovat. Jedna třeba zkoušela zapojit klaunství v rámci cvičení divadla utlačovaných. Jiná zkoumala možnosti klaunského využití metody soundpaintingu. Organizační tým postupně z moderátorské role ustoupil do role udržující časový a organizační rámec celého prostoru setkání tak, aby se do tvorby něj mohlo zapojit co nejvíce přítomných. Přitom se ukázalo, jak časově i materiálně náročné je takto otevřený tvůrčí prostor vytvořit a udržet. A to zvláště v případě, kdy tvůrčí role nejsou dány předem, ale kdy se určují na místě, v rámci kolektivního rozhodování skupiny.
Avšak takový otevřený prostor bez fixního cíle a s jasným rámcem poskytuje novou tvůrčí svobodu, kterou obvykle lidé v tvůrčích kolektivech nezažívají. Během tvůrčích procesů totiž více či méně funguje tlak na konečný tvůrčí výkon, na vytvoření uměleckého díla, který je inspirující i stresující. Stres a touha podat „dobrý výkon“ pak vede často zkušenější lidi k tomu, že začnou přebírat „iniciativu“ a začnou vytvářet nové hierarchie. A spolu s nimi přinášejí do tvůrčího procesu i toxické vzorce, které mají díky svým profesním zkušenostem internalizované. Tato hierarchie pak nefunguje jen na rozměru profesní zkušenosti, ale i na genderové rovině či na rovině kulturní. V praxi se tak ukázala síla intersekcionalitity, kdy jednoduše řečeno lidé identifikující se jako cis-bílý muži ze západní Evropy měli na plénu silnější pozici než queer osoby.
Tvůrčí svoboda tohoto prostoru pak neznamenala v první řadě to, že by tyto hierarchie zmizely a že by mohli „všichni tvořit stejně“, ale že bylo možné začít zvědomovat a kolektivně adresovat různá zvýhodnění či znevýhodnění. V praxi pak nedocházelo k řešení celého komplexu znevýhodnění naráz, ale v různých okamžicích N.A.Toˇ se vynořila vždy některá z nerovností a tu shromáždění adresovalo. V Budapešti například došlo ke střetu mezi lidmi se západní aktivistickou zkušeností a lidmi žijícími v silně autoritářském režimu Maďarska. Měli totiž zcela jinou představu toho, proč bychom měli vstoupit veřejného prostoru a co bychom do něj měli přinést. Na setkání v Ostravě se zase otevřelo téma intimity a potěšení, kdy na jedné straně přicházeli do setkání lidé z body-positive a sex-positive zkušeností zatímco pro jiné působilo vnášení intimity do společného prostoru příliš invazivně. Pro mne, jako pro rodiče malých dětí, pak bylo důležité, že se v rámci N.A.Toˇ postupně podařilo vytvořit takový prostor, v němž mohli děti a pečující osob fungovat společně s ostatními a podílet se na tvorbě programu a že zároveň byly kolektivem reflektovány specifické potřeby, které se s touto rolí pojí.
Setkáním N.A.Toˇ se tak postupně začalo dařit narušovat či rozpouštět tlak na výkon a internalizované hierarchie heteronormativního patriarchátu, které tento tlak pomáhají udržovat a směřovat k „vyvrcholení“ v podobě výkonu. Tomuto tlaku přitom čelí jak aktivistické, tak umělecké kolektivy. N.A.Toˇ se postupně snažilo o jeho rozpouštění do radosti ze společného spolubytí, spolutvoření a spoluhledání. Metaforicky lze říci, že namísto jízdy nadupaným BMW se účastnictvo postupně začalo přiklánět k společným procházkám. A právě hledání, jak se zbavit tlaku na výkon a jak zároveň opečovat potřeby všech podle mého představuje jádro uměleckého experimentu N.A.Toˇ.
Veřejné přesahy N.A.Toˇ
Přestože považuji za hlavní přínos setkání N.A.Toˇ jejich efekt na sítě vztahů mezi lidmi, je podle mne zajímavé i zmínit jeho přesahy navenek, mimo kolektiv účastnictva. První N. A. Toˇ v Brně inspirovalo několik klaunských protestů. Jedním z nich byla účast klaunské skupiny na blokádě evropské plynové konference ve Vídni. Dalším byla mikroperformance nešťastného klauna v rámci protestů akademiků proti nízkým platům v České republice.
V Maďarku na podzim 2023 klaunské skupinky ze setkání N.A.Toˇ zase intervenovaly do veřejné dopravy, kontrolovaly cestujícím lístky a rozdávaly jim alternativní „jízdenky do lepší budoucnosti“. Naposledy se klaunstvo spojené s N.A.Toˇ objevilo v červenci 2024 v Ostravě, kde vyhlásilo generální klaunskou stávku proti krizi bydlení.
Organizační tým N.A.Toˇ pak vydal na podzim 2024 klaunsko-aktivistický toolkit, v němž celé know-how projektu shrnuje. Z N.A.Toˇ se tak v současné době stává open-source metoda a svolat jej tak může kdokoliv. Součástí toolkitu jsou také DIY ziny, které si může kdokoliv vytisknout, složit a nosit s sebou.
