RECENZE - Divadelní Flóra vyplula k dalším horizontům – její novou ambicí je propojování umělců v mezinárodním kontextu a poskytování rezidenčního prostoru. Tato záslužná a potřebná snaha přinesla na letošním ročníku DF svoje první plody.

Management festivalu nabídl tanečním umělcům ze zemí Visegradu, aby společně vytvořili choreografický cyklus. Jak probíhal celý rezidenční proces objasnili tvůrci a iniciátor projektu Jan Žůrek na vstupní diskusi před první premiérou. Z ní vyplynulo jednak to, že rezidence jsou důležitým nástrojem podpory tvorby, ale ne všemocným, ne takovým, který zaručí vznik úspěšného díla. To se v pionýrském projektu olomouckého festivalu ukázalo.  

První dílo Power Power Dance vzniklo pod vedením slovenského choreografa Jozefa Vlka (Debris Company) a zapojilo obě protagonistky VerteDance, tedy Veroniku Kotlíkovou a Terezu Ondrovou, Stanku Vlčekovou (Debris) a polskou performerku Annu Steller. Výsledkem spolupráce byla půlhodinová studie energetického toku, kdy se pohyby tanečnic měkce přelévaly a jejich těla vyzařovala do temného prostoru jako ledlampové svítilny. Hravou, tanečně softskillovou vazebnost Vlčekové a VerTe dua narušoval odlišný koncept pohybu Anny Steller – svou neurotickou mechaničností i tím, že se držela v kompozici stranou, v jiném prostoru scény, se dožadovala od diváků zvláštní pozornosti. Celkově abstraktní choreografický koncept nabízel především pohled na různou fyzickou zkušenost a tělesnou inteligenci protagonistek. Téma zůstalo rozostřeno v kontrastu bílého světla a tmy. /JN

Power Power Dance

Have a Nice Hell, druhý projekt uvedený na Divadelní Floře v Olomouci pod hlavičkou Power of the Visegrad Dance, se běžně inscenuje v galeriích. V Olomouci se odehrál na scéně divadla v Konviktu. Avízovaná výtvarnost, jíž má na svědomí spoluinscenátorka, výtvarnice Patrycja Orzechowska, tak úplně ustoupila do pozadí. Její nasvícená pavučina se stala pouhou dekorací rozprostřenou v pozadí jeviště. Veškerou pozornost na sebe soustředily dvě performerky, Magda Jędra a Anna Steller. Podle programu velmi zkušené a dokonce oceňované. Na Floře ale nepřesvědčily. Bez znalosti kontextu bych nebyla daleko od toho, zařadit je mezi poloamatéry a Have a Nice Hell označit jako propadák, o němž se ani nemá smysl sáhodlouze rozepisovat. Z představení utkví jen úryvky – úvodní dlouhá scéna s konvicí, ve které se vaří voda, hysterický řev, podoba dvou ženských těl, které jsou spíš nedokonalé jako obyčejné ženské v reklamě na krémy Dove, než vysoustružené hodinami pohybu a tance... Téma strachu nepodávají ani nově, ani tak, aby strhly. Pokud si chce Power of the Visegrad Dance vybojovat své místo na místní taneční mapě, bude muset sahat po projektech daleko vyšších kvalit. Have a Nice Hell neukazuje sílu, ale slabost visegrádského tance (který by bez existence finančního zdroje ze stejnojmenného fondu ostatně ani neexistoval).

Have a Nice Hell

Power of the Visegrad Dance letos ještě víc podtrhl vnitřní problematičnost dramaturgie Divadelní Flory. Festival touží po tom stát se nadregionální, mezinárodní událostí, jen obtížně ale překračuje lokální měřítka. Nezastře, že je určený primárně pro místní publikum, kterému letos přivezl inscenace především z Prahy a Brna a představení rozkládá do dnů tak, aby vyšel vstříc domácímu publiku. Kontinuální zájem o tanec a pohybové divadlo měl v dramaturgické linii Power of the Visegrad Dance pomyslně vyvrcholit. Jenže osm dní nestráví v Olomouci kvůli pěti představením této linie, které do nich byly rozprostřené, ani ten největší taneční nadšenec. Časová sevřenost a menší eklektičnost by do budoucna tanci na Floře určitě víc prospěla. /JB

Ze tří projektů, uvedených v české premiéře, vyznělo nejlépe představení maďarské tanečnice a choregrafky Anny Réti, známé divákům Divadelní Flóry od roku 2009, kdy zde vystoupila s představením Inside Out. Tato postavou drobná, ale jinak velmi výrazná maďarská tanečnice ze společného projektu Power Power Dance vystoupila a předvedla sólo v choreografii Ference Fehéra. Možná je to paradoxní, možná symbolické. Zatímco performerkám z představení Have a Nice Hell splývaly dlouhé vlasy po celou dobu do tváře, čímž znemožnily divákům jakkoli s nimi navázat kontakt, Anna Réti diváky upoutala od první vteřiny. Její výraz byl vyzývavý, drzý, znepokojující i sympatický zároveň.

V úvodní scéně sedí na křesle postava. Místo obličeje má kulaté zrcadlo. Tak jak se "rozhlíží" kolem, diváci letmo zahlédnou v zrcadle svůj obraz a mají i jasný přehled o tvářích okolo. Jsou sledovanými i sledujícími zároveň. Příznačný začátek pro představení s názvem VIS-A-VIS Meetings with A.

S A, čili s Annou, se po chvíli skutečně setkáme tváří v tvář. Stylově rozmanité taneční výstupy spojují mezihry v křesle, ve kterém A sedí a sleduje diváky s intenzívní naléhavostí v očích. Mikrofon přistavený u křesla zachycuje její nádechy. Jsme svědky jejích pokusů promluvit, ale slova nepřicházejí, její výpovědi zůstávají němé, vyděšené, pobavené, vážné. Promluvit se jí ale daří tělem.   

VIS-A-VIS Meetings with A

 
Nezapomenutelná je scéna, kdy Anna Réti, sedíc za stolem, nechá spadnout svou hlavu do talíře a jediným šikovným pohybem zapne patentek v zadu na krku na svých šatech tak, že se nad její kšticí, ležící v talíři, vytvoří ze šatů stojací límeček. Tím se před námi objeví podivná postava bez hlavy, která svou vlastní hlavu, ležící na talíři, porcuje vidličkou a nožem. Iluze je dokonalá. Celou scénu Anna ještě vtipně vypointuje. Postava odkráčí a hlavu na talíři nese před sebou.

Jakkoliv byla kvalita představení v rámci projektu Power of the Visegrad Dance rozkolísaná - u pilotních projektů se koneckonců s určitým hledáním směru počítá -  je třeba uznat, že po více než patnácti letech své existence se Divadelní (a teď už i taneční) Flóra stává festivalem, který nejen, že vzal tanec na milost, ale udělal z něj jednu z hlavních linií programu. Organizátoři jdou očividně do nového projektu statečně i s rizikem možných nezdarů. A to není málo. /OF

Jana Návratová
Jana Bohutínská
Olga Fraitová

POWER POWER DANCE, Debris Company – Anna Steller – VerTeDance, choreografie: Jozef Vlk
Have a Nice Hell, Good Girl Killer & Patrycja Orzechowska
VIS-A-VIS Meetings with A, Ferenc Fehér a Anna Réti

3. 6. 2012