Téma vzešlo ze spolupráce s divadlem Archa, které se tímto tématem zabývá již dlouhou dobu a s uprchlíky a emigranty kreativním způsobem intenzivně pracuje. V současnosti je VerTeDance v rezidenci Archa.lab, a tak jsme se rozhodly v dramaturgii divadla pokračovat. Vzhledem k tomu, že již v dřívějších projektech jsme pracovaly s dětmi, napadlo nás podat toto téma z pohledu dětských očí. Za všechno tedy vlastně může nabídka divadla Archa. Kdyby jí nebylo, samy bychom si téma emigrantství asi nevybraly a dokonce bychom možná už ani nepracovaly s dětmi. Ve výsledku jsme ale moc rády, že jsme do toho šly. Příprava představení nám dala nečekaně hodně. Poznat situaci emigrantů zevnitř je zkušenost, kterou nezískáváte každý den.

Jednou z inspirací byly vzpomínky desetiletého arménského chlapce Edy Manukjana, kterého jsme si vybraly i jako jednoho z interpretů. Druhou byl pak komiks s názvem Emigrantes, jehož autorem je spisovatel a kreslíř Shaun Tan. Komiks Emigrantes měl pro nás od prvopočátku velmi specifickou atmosféru. Tu jsme toužily přenést do celého představení - kostýmů, scény i samotného příběhu. Snažily jsme se citlivě předat pocity dítěte, které musí opustit s rodiči svůj domov a vydat se do neznáma. 

 

Před dvěma lety jsme při divadle Archa otevřely kurzy kreativního pohybu a již tehdy jsme věděly, že s dětmi, které se přihlásily, vytvoříme jednou představení. Všechny děti, které v Emigrantech tančí, chodily do těchto kurzů již od začátku. A jak s dětmi pracujeme? Formou hry a  improvizace. Naší prioritou je nalézt jejich přirozený pohyb. Hledáme to, co je jim vlastní. 

Velmi originální je v představení hudební složka. Hudbu k představení složila skupina DVA, která hraje tzv. folklór neexistujících národů a ve svých písních používá vymyšlené jazyky.  To pro nás byla tématická spojnice. Spolupráce s "Dvěmi" byla výtečná. Je až neuvěřitelné, jak hudba dokresluje představení a vlastně ho celé nese. Intuitivně oba hudebníci vycítili přesně to, co jsme jim ani samy neuměly vysvětlit a předat.

Myslím, že je to představení silné a pravdivé. Metaforicky se v něm odráží realita, která tak o to víc vystoupí na povrch. Má nostalgickou atmosféru, ale odráží se v něm i bohatý a radostný svět dětí plný přání, snů a fantazie. 

Eda Manukjan nám vyprávěl své vzpomínky z doby, kdy mu byly dva roky. Ty se například v představení objeví. Jsou to samozřejmě většinou spíše fantazie, které si sám v hlavě dokreslil. Stále třeba vzpomínal na zpívající fontány, které viděl v Arménii, na svůj první let nebo jízdu taxíkem. Nakonec se nám podařilo i splnit Edovi jeho největší sen - být AUSTRONAUTEM, jak říká. V závěru představení opravdu odletí do vesmíru.