Menu

Stáří jako dekompozice života

Stáří jako dekompozice života
foto: Jason Akira Somma

Martin Macháček píše o East Shadow Jiřího Kyliána.

Letošní Tanec Praha hýří symbolickými čísly. Důvod k oslavě není pouze kvůli jubilejnímu třicátému ročníku, ale také protože se na něj po třech dekádách vrátil Jiří Kylián. Do Prahy kromě své vzácné přítomnosti dovezl i inscenaci East Shadow.

Nostalgická linie velkého choreografova návratu dorovnává i nostalgické téma inscenace - odcházení, umírání. Svět East Shadow uvítal ty, kdož do něj nahlídli, tísnivou předtuchou nicoty beckettovské dramatiky. Skoro jakoby divák koukal střešním oknem do malé budovy postavené na odlehlých, přímořských skotských stráních, kde kromě racků lítá lidská samota. Dvojice Sabine Kupferberg a Gary Chryst se pomalu loučí navzájem i se svými jinak docela obyčejnými životy.  Sedí za stolem, případně si čekání na smrt krátí pošetilými kratochvílemi. Nic je ale před existenciálním prázdnem a tragikomickým faktem, že zkrátka jednou umřou, nezachrání. Kromě ticha, kterým občas proniká jejich tlumený smích, prostorem zaznívá hlas citující Becketta.

Co může znít jako sladkobolně sentimentální kýč - Jiří Kylián radikálně rozbíjí. Inscenaci dělí do dvou, respektive tří plánů. Těžištěm East Shadow navíc není živá choreografie, ale mistrovský videoart. Výjevy ve video smyčkách nebo na promítaných fotografiích sice zrcadlí původní dekoraci, kterou navrhoval sám choreograf, ale zároveň, jako by byly z jiné, daleko bombastičtější inscenace - s efektním lightdesignem. Oba interprety projekce zachycují v daleko větší dramatické i pohybové tenzi. Mírou efektnosti naprosto přebíjí civilní živou část. Interpreti se na jevišti pohybují velmi uměřeně, ve skoro až minimalistické choreografii opakují drobná gesta. Ve velmi klidném tempu absurdně jednání a skoro to vypadá, že ustrnuli a nepohybují se. Kontrast mezi dokonalým videem a decentní jevištní akcí připomíná, jak si člověk častokrát vysní život a projektuje si do reality zveličené představy. Dvojice zobrazuje život v jeho holé prostotě, zatímco videoprojekce (sebe)inscenaci, senzační podívanou kdesi v říši idejí. Jiří Kylián přesto jednu složku nenadřazuje druhé, nechává inscenaci otevřenou, stejně jako přístupy k smrti postav (nebo i vlastní).

Třetí plán, jakési pojivo mezi krajinou snů a pustou realitou je přítomnost dalšího precizního elementu. Kdyby kdokoliv postavil choreografii pouze na mihotajících prstech pianistky Tomoko Mukaiyamy, vyhrál by. Na hru japonské virtuosky byl fascinující pohled. Kromě vlastních minimalistických skladeb hrála klasiku s maximálním soustředním, jemuž v East Shadow podléhalo naprosto vše.

East Shadow byl zářivý start Tance Praha, u něhož člověk zemřel a znovu narodil; prošel tunelem a vrátil se na místo, z něhož vycházel; rozpustil se a znovu srostl.           

Last modified ončtvrtek, 07 June 2018 13:10
Martin Macháček

Editor internetové verze časopisu Taneční zóna. Absolvent Katedry divadelních studií FFMU v Brně, dlouhodobě spojený se studentskou platformou divadelní kritiky RozRazil online, redaktor Českého rozhlasu Wave, dlouholetý přispěvatel do Divadelních novin a festivalových zpravodajů (např. Divadelní Flora Olomouc) či jejich příležitostný vedoucí (např. OST-RA-VAR, Setkání/Encounter Brno). Zakladatel několika divadelních skupin (PuMoWo a MeNe KeKeL), která se řídí heslem: "Divadlo, které nic nedělá, nic nepokazí."

Login to post comments

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?