Mikrotenový tanečník

Ten­to­krát věnu­je­me něko­lik fil­mo­vých minut Ame­ric­ké krá­se. Vzpo­mín­ku na slav­ný Men­de­sův film vzbu­dil kon­cept „obje­ve­ných choreografií”.

 VIDEO TÝDNE

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nad­chá­ze­jí­cí fes­ti­val taneč­ních fil­mů – Cine­dans před­sta­vu­je ten­to „sub­žánr” jako zvlášt­ní sek­ci své­ho pro­gra­mu. Cho­re­o­gra­fem těch­to fil­mů je sám život, jeho reži­sé­rem kaž­dý, kdo drží kame­ru a umí se dívat. Násled­ný střih dává potom kaž­do­den­ním výje­vům poezii, ryt­mus i téma

Pole­to­vá­ní ige­li­to­vé­ho sáč­ku v Ame­ric­ké krá­se se stal kul­tov­ní scé­nou, dis­ku­to­va­nou a fas­ci­nu­jí­cí. O jejím smys­lu se blo­gu­je dodnes, pat­náct let po pre­mi­é­ře fil­mu. Klí­čem k výkla­du scé­ny je divák sám, jeho vnitř­ní pro­jek­ce, vzpo­mín­ky, bilan­ce, aspi­ra­ce… jeho medi­ta­ce. Na co, při sle­do­vá­ní pohy­bu vzduš­né­ho mik­ro­te­no­vé­ho taneč­ní­ka, mys­lí­te vy?

Od Jana Návratová

Taneční publicistka. Absolvovala Katedru divadelní a filmové vědy FFUK. Od 1989 pracuje v Divadelním ústavu (dnes Institutu umění – Divadelním ústavu), kde v roce 2006 založila Taneční sekci, která se věnuje komplexní odborné podpoře tanečního umění.  V letech 1993 – 2005 vyučovala dějiny tance na Konzervatoři Duncan centre. Je editorkou a spoluautorkou odborné monografie Tanec v České republice (2010) a řady studií publikovaných v českých i zahraničních sbornících. V letech 2005 - 2013 byla šéfredaktorkou odborné revue Taneční zóna a pravidelně publikuje v českých médiích. Založila Festival tanečních filmů. Je lektorkou power jógy.