Menu

TANEC PRAHA (PO)PANDEMICKÝ

TANEC PRAHA (PO)PANDEMICKÝ
foto: Vojtěch Brtnický

32. ročník festivalu Tance Praha proběhl v popandemické podobě. Dlouhé přípravy narušil virus. William Forsythe a řada dalších tanečních es zůstala doma. Přesto organizátoři festival nezabalili. Jak si se situací poradili? Co se při nouzovém stavu naučili? Co chystají dál? Přinášíme bilanční rozhovor s ředitelkou Tance Praha Yvonou Kreuzmannovou. 

Jaký byl průběh příprav na letošní ročník TANEC PRAHA 2020 a kdo měl podle plánu do Prahy zavítat?
Pro TANEC PRAHA 2020 jsme měli připravený krásný zahraniční program i solidní příležitosti pro domácí umělce. Program měl probíhat od 29. 5. do 25. 6. v Praze a dalších 21 městech a obcích ČR. Hlavní hvězdou měla být legenda - William Forsythe v Hudebním divadle Karlín s choreografií A Quiet Evening of Dance. Celý program byl naplněný. Mezi jinými měli přijet například Italové - Ginevra Panzetti & Enrico Ticconi s vynikajícím duetem HARLEKING, norsko-holandská dvojici Ingrid Berger Myhre & Lasse Passage či brazilští umělci Lia Rodrigues a Clarice Lima a mnoho dalších. Řadu choreografií měli předvést i čeští umělci. Vstupenky na hlavní události byly v prodeji již od prosince.

A pak přišla korona…
A všechno bylo jinak. 13. března jsme museli zavřít PONEC a nastala dlouhá fáze krizového managementu, vyjednávání o nutných změnách, snaha dodržet závazky vůči umělcům a pomoci jim v nelehké situaci. Zaměřili jsme se na programy, které jsme vysílali pro naše diváky on-line. Nabídli jsme tak lekce contemporary tance, videa o přípravách inscenací, taneční filmy. Po měsíci jsme ale museli učinit zásadní rozhodnutí, jak s festivalem. Otevírání hranic bylo v nedohlednu. Řada kolegů v Evropě se rozhodla festivaly zrušit, ale my ho úplně odpískat nechtěli. Šli jsme do toho s tím, že musíme totálně předělat program s vírou, že červen bude lepší.

Jak jste si s programem poradili?
Otevřeli jsme výzvu pro domácí umělce na projekt Plíce Žižkova, což byla chystaná spolupráce festivalů TANEC PRAHA a Landscape. Přihlásilo se přes 35 projektů. Propojovali jsme performery s autory výtvarných instalací. Do toho se přidaly regiony. 17 partnerů z původních 21 chtělo jít do rizika s námi. Ponechali jsme program z domácích, ale i slovenských umělců a upřímně, až do týdne před jejich příjezdem nebylo jasné, zda sem budou moci vycestovat.

Jak jste řešili měnící se pravidla a omezení pro divadla spojená s koronavirem?
Řada akcí jsme naplánovali jako outdoorová představení. V divadlech jsme počítali s rozestupy a věděli jsme, že s nimi pojmeme jen 30 – 40 diváků. Pravidlům se přizpůsobovali i koncepty inscenací (GUIDEd Tour, Duety ve Veletržním paláci atd.).

Našli jste v době krize nějaké nové cesty, které byste při klasicky plánovaném ročníku neobjevili?
Bylo to asi zjištění, že se spousta projektů dala zvládnout online, přes zoom. Celý mezinárodní workshop Dancing Museums se odehrál v intenzivní komunikaci s Evropou on-line. Stejně tak platformě Aerowaves se povedlo vytvořit on-line program, který jsme začlenili do festivalu. Do toho běžel experiment koprodukce festivalů TANEC PRAHA a Divadelná Nitra v rámci evropského projektu Be SpectACTive přes Zoom a pak konečně i s workshopy a rezidencí naživo. A nesmím zapomenout, že jsme dali šanci studentům Duncan Centre konzervatoře, které Jiří Bartovanec zasvětil do díla Sashy Waltz. Jinak by neměli jinak šanci se o tuto zkušenost veřejně podělit atd. atd.

Přinesla krize z vašeho pohledu ředitelky prostoru pro tanec něco dobrého společnosti?
Mezinárodní debata se myslím rozvíjí zajímavými směry, k větší pozornosti vůči ekologii, smyslu komunitní práce umělců, zvolňování tlaků na „produkt a výkon“ a hledání trvalejších vazeb mezi hodnotami, které přináší živé umění a veřejností.

Zpátky k Tanci Praha. Jaký nakonec letošní pokoronavirový ročník byl?
První červnovou fázi programu jsme věnovali prioritně domácí scéně a jsme za to moc rádi. Zjistili jsme, že se máme o koho opřít. Pro mě osobně bylo zajímavé sledovat, jak se který umělec dokáže postavit novým výzvám, adaptovat svá díla pro open-air nebo jiný netradiční prostor. Dali jsme šanci jak zkušeným a u nás známým jménům, tak nejmladší generaci. Druhá fáze nás čeká na podzim. Uvidíme, zda se podaří něco ze zahraničních projektů uvést ještě letos, spíš se ale naprostá většina přesune na červen 2021 a nás čeká obrovská práce na včasném potvrzování termínů a domlouvání koprodukcí. Část programu chceme přiblížit i netradičními cestami on-line v průběhu celého podzimního období.

Jaká pozitiva, objevy, nakonec přinesl letošní ročník?
Pociťujeme, že akce ve veřejném prostoru mají velký smysl. Přináší překvapivé okamžiky i lidem, kteří by na návštěvu divadla ani nepomysleli. Mohou konečně na vzduch a k tomu i něco neobvyklého prožít, je to tak trochu nový hlad po umění…Zároveň jsme hledaly nové cesty, jak přiblížit umění veřejnosti. Docházelo k zajímavým propojením a vyplynula velmi příjemná solidarita napříč žánry, a to jak v národním, tak mezinárodním měřítku.

Jaké jsou ohlasy na festival?
Ohlasy výrazně převažují v pozitivním, děkovném duchu, a to nejen na rychle předělaný program, ale i např. na okamžitou improvizaci ohledně kampaně festivalu. Opět to byla výzva „domácí“ umělkyni – Marie Gourdain je Francouzka žijící v Čechách. Dokázala snad během týdne – dvou nahodit výstižnou kresbu postavy, která se rozpadá, skládá, přeskládává, přizpůsobuje, ale pořád je to ona – tak jak to je s celým festivalem. Přidali jsme jednoduché motto Tančíme dál! a šli do toho. Trička s touto postavou už jsou skoro pryč, museli jsme udělat dotisk. Mám radost, že lidé přišli do divadla, i když věděli, že budou muset inscenaci sledovat v roušce.

Jak bude do budoucna fungovat Tanec Praha v evropském kontextu?
Spolu s desítkou dalších významných evropských festivalů tance se snažíme redefinovat roli promotérů vysoce kvalitního umění v místním, celostátním, evropském i celosvětovém měřítku. V rámci sítí jako jsou IETM nebo EDN sledujeme podobné tendence sbližování vztahů prostor, producentů či koproducentů s umělci, vytváření lepších podmínek pro tvorbu, času na výzkum a hlubší tvůrčí ponor; vedeme dialog s politiky, kteří se o nezávislou scénu opravdu zajímají a vnímají její inovativní charakter a schopnost reprezentovat nás v zahraničí.

Jaké další projekty v tuto chvíli děláš/děláte?
Připravujeme program festivalu TANEC PRAHA na podzim a příští červen. Finišujeme všechny změny a posuny v programu PONCE. Jednáme o nových formátech a změnách evropských projektů, které se nám v posledních letech značně rozjely a taky si snad, konečně, najdeme chvíli na výdech, protože jaro bylo nesmírně náročné a vyčerpávající. A je tu ještě jeden obří projekt, s nímž jsme postoupili do 2. kola veřejné soutěže – Dům tance. Doufáme, že už v listopadu se budeme moci přemístit do nových prostor Krenovky, kde bude konečně mít naše divadlo i vlastní zkušebnu.

To zní jako zásadní projekt…
A také je. Prostor Krenovka by měl být novým uměleckým centrem Žižkova, v synergii s hudebníky a výtvarníky zde můžeme naprosto přetvořit jednu nehostinnou část města v kreativní čtvrť. Přidá-li se k tomu Dům tance (200 metrů nad PONCEM), vznikne nová vstupní brána na Žižkov nazývaný rovněž „pražským Montmartrem“, ale v našich očích to bude „Žižkov v pohybu“.

Markéta Faustová

Redaktorka webu a časopisu Taneční zóna. Absolvovala divadelní vědu na Univerzitě Karlově. K tanci má blízko nejen teoreticky – intenzivně navštěvuje různé tanečník kurzy a workshopy a také působila jako manažerka s Vertedance Company. Pracuje jako PR manažerka kulturních projektů v agentuře 2media.cz. Vede hodiny flow jógy. 

Login to post comments

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?