Menu

„Nevědět je svoboda“

„Nevědět je svoboda“
FOTO: archiv

Portfolio Divadla X10 se dynamicky rozrůstá. Pořádá Divadelní festival Kutná Hora nebo festival experimentální elektronické hudby i řadu dalších akcí. Zatím posledním počinem je experimentální platforma Y, která má propojovat výtvarníky, divadelníky, tanečníky, teoretiky, zkrátka všechny otevřené duše. O jeho možné budoucnosti jsem si povídal s jeho kurátory Annou Chrtkovou a Petrem Dlouhým. 

8. října se na Facebooku Divadla X10 objevil open call na projekt Y: POSSIBLE FUTURES jehož jste kurátory. Zajímalo by mě, od koho přišel první impuls – jestli od vás nebo od divadla?
Petr Dlouhý: Prvotní impuls přišel především od Ewy Zembok a Kryštofa Koláčka z X10. Oslovili nás, že by chtěli do divadla dostat nějakou novou programovou linii zabývající se současnou performance a vnést tam i užší propojení s výtvarnou scénou, něco, co by nebylo založené na textu jako v jejich běžném repertoárovém procesu. My jsme se potom začali s Annou bavit konkrétněji o tom, jaké akce by nás bavili, o jejich formě i náplni a vyšly z toho jednorázové večery s instalačními formáty propojené se současnou teorií.

Tohle bych měl asi vědět, ale jak jste na sebe s X10 natrefili?
P. D.: My jsme se potkali v Berlíně, protože se podílím na jednom pražskoberlínském projektu Pralin, v rámci kterého se pozvali zástupci pražské nezávislé scény na tamější showcase Performing Arts Festival a tam jsme se o nějaké možné spolupráci začali bavit.

Je to velice otevřená forma a výsledek může být jakýkoliv. Co by pro vás byl ideální výstup?
Anna Chrtková: Musím říct, že nemáme nějakou konkrétní ideu, ale spíše principy, které bychom chtěli, aby se nám do projektu podařilo vtisknout. Za prvé chceme vytvořit „sdílený časoprostor“, který bude naplněn dvěma základními rovinami - prostorem a časem. Půjde o akci, která se odehraje a už se nikdy nebude opakovat stejným způsobem. A prostorem nemyslíme jenom místo Divadla X10 - tedy dům uměleckého průmyslu, jak se tomu říkalo kdysi, ale i prostředí akce samotné. Jako vystudovanou scénografku mě zajímají experimentální formy vystavování nebo prezentace instalací v konkrétním prostoru a chceme, aby účastníci hned neodcházeli a zůstávali ve společnosti vystavených děl co nejdéle a přemýšleli o tom, jak komunikují navzájem mezi sebou i s nimi. Hodně bude záležet na skladbě umělců kteří se přihlásí na základě open callu. Celek budeme specifikovat podle nich. Já třeba předpokládám, že nám lidi pošlou dost videí, ale teď je to doopravdy zatím velmi otevřené.

P. D.: Open Call šíříme hlavně po domácích kanálech a pokud něco bude velkým úspěchem, tak když se nám podaří skrze něj aktivovat lidi jak z divadelní, tak výtvarné, multimediální, teoretické scény. Podobné spojení nám tady chybí a chtěli bychom ho v rámci těch jednorázových akcí naplnit.

A. CH.: Jednak nám chybí to spojení, ale když se člověk rozhlédne, neunikne mu, že někteří výtvarníci a divadelníci v určité sféře používají podobné principy nebo častokrát dělají téměř stejné věci, jenom se nedotýkají lidsky, protože mají odlišný background nebo motivace. Soustředíme se na napětí mezi galerijním i divadelním prostorem a způsobem práce. Divadelníci galerie už „obsadili“, ale máme pocit, snad neřeknu nějaký nesmysl, že galerie v koncentrované formě do divadel zase tak nepronikly.

Sídlo X10 je tak dekadentně krásné i ve vyšších patrech. Budete s instalacemi pronikat i tam, mimo sál?
A. Ch.: Ne, budeme zůstávat jenom v sále. Je to důležité kvůli prostoru pro diváky jak jsem o něm mluvila. Myslím si totiž, že kdybychom rozmístili umění do dalších pater, tak budeme tříštit pozornost. Vzniknul by nežádoucí efekt uzavřených pokojíčků a my jako kurátoři chceme, aby spolu díla a návštěvníci komunikovali co nejblíž.

P. D.: Je to právě výzva využít unikátní specifikaci celé budovy co nejmíň a lidi tam nehnat. Navíc když jsou díla vystavená v příliš výrazném prostoru, tak zanikají jako kulisy.

Dalo by se říct, že je to něco jako mini verze konceptu festivalu 4+4 dny v pohybu?
P. D.: Čekal jsem, že to řekneš. Určitě ne. 4+4 dny jsou daleko preciznější, mají dlouhodobější a velmi konkrétní vizi, co vznikne pro jaký prostor a plánují se s konkrétními výtvarníky dopředu. My se s tvůrci fyzicky setkáme pouze jednou. Začátkem listopadu, kdy si vzájemně vyměníme názor na skladbu prostoru a doladíme koncepci instalace. Na instalaci pak máme pouze jeden den před samotnou akcí. Na instalaci budeme mít stejně jeden den jako na celou prezentaci. V příštím roce bychom zároveň chtěli vyjít z budovy Divadla X10. S Ewou zároveň promýšlíme nějaký event ve veřejném prostoru v blízkosti Quadria, jeden event chystáme na kutnohorský Divadelní festival a s berlínskou platformou Montag Modus, která pracuje podobně jako my, plánujeme výměnnou spolupráci.

Zní tady divadelníci, výtvarníci a teoretici, ale protože jsem s Taneční zóny, musím se zeptat - s tvůrci z contemporary dance scény asi taky počítáte?
P. D.: V eventech po POSSIBLE FUTURES, které proběhnou v průběhu příštího roku, nespoléháme pouze na umělce z open calls, ale máme i nějaké přímo pozvané. Pozvali jsme třeba Viktora Szeriho a jeho kolektiv, který pracuje s augmentovanou realitou a z tance i fyzického divadla hodně vychází.

Není teď takový trend v posledních letech vzájemně propojovat umělce napříč disciplínami s teoretiky? V Brně nedávno vznikla platforma Terén, ale třeba jde o náhodu.
A. CH.: Žádné trendy cíleně nesledujeme. Asi se to teď jenom sešlo, že si více lidí řeklo, že potřebuje vzájemně ohledávat hranice žánrů.

P. D.: Dřív se tvůrci v jedné oblasti tvářili, že ta druhá neexistuje. Mění se to.

A. CH.: Už bylo na čase.

P. D.: Zároveň se nechceme tvářit, že do toho pozvolného procesu vzájemného poznávání vnášíme něco extra nového. Máme prostě potřebu prohlubovat vazby i interdisciplinární reflexi vlastní tvorby.

Deadline výzvy je 27. října. Už se vám někdo ozval?
P. D.: Ano.

A. Ch.: Je to adrenalin.

P. D.: Po umělcích ani nechceme portfolio, takže budeme sami hodně překvapení, co z toho nakonec vyjde.

A. Ch.: Čím dál víc si myslím, že je ve tvorbě důležité moc nevědět. Díky Divadlu X10 si dopřáváme ten luxus a jsme tak trochu nervózní a roztomile nejistí. Je to vlastně manifest dovolit si nevědět, zvlášť v době, kdy se musíš před okolím neustále obhajovat a přesvědčovat ho, že „víš“, co děláš.

Martin Macháček

Editor internetové verze časopisu Taneční zóna. Absolvent Katedry divadelních studií FFMU v Brně, dlouhodobě spojený se studentskou platformou divadelní kritiky RozRazil online, exredaktor Českého rozhlasu Wave, občasný přispěvatel do Divadelních novin, časopisu A2 a festivalových zpravodajů (např. Divadelní Flora Olomouc) či jejich příležitostný vedoucí (např. OST-RA-VAR, Setkání/Encounter Brno). Jeho hru Storáče uvedla Stará Aréna Ostrava. Zakladatel několika divadelních skupin (PuMoWo a MeNe KeKeL), která se řídí heslem: "Divadlo, které nic nedělá, nic nepokazí." 

Login to post comments

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?