Menu

O La Mar s Danou Palou

O La Mar s Danou Palou
Foto: Michal Hōr Horáček

Dana Pala, choreografka a tanečnice, žijící střídavě v Praze a ve Španělsku, připravuje další taneční premiéru se svým uměleckým uskupením dana pala creativity. Premiéra se uskuteční v sobotu 2. prosince od 19:30 v Salesiánském divadle na Kobyliském náměstí v Praze.

Co je La Mar?
La Mar znamená ženu i muže. „La“ je ve španělštině člen ženského rodu a „Mar“ (Moře) je španělsky rodu mužského. Tedy samotný název říká, o čem představení je: o vztahu mezi mužem a ženou. V češtině by byl doslovný překlad názvu „Mořa”.

Choreografie je vytvořena na motivy známého příběhu Malá mořská víla, jak jsi se jím inspirovala a proč?
Krom toho, že se věnuji tanci, také hodně cestuji. Moje cesty vedou hlavně do Španělska, na Baleárské nebo Kanárské ostrovy. Trávím tam většinou delší dobu, a tak se mohu nechat inspirovat přírodou, mořem a jejich energií. Je to už dlouho, co jsem si vymyslela takovou podivnou postavu, někoho mezi ženou a rybou, která je součástí tamního moře. Andersenova pohádka o mořské víle mi k této vizi dala úžasný podklad, o který jsem se mohla opřít při psaní scénáře. Vytáhla jsem z celé pohádky pouze dvě postavy, ženu a muže a jejich osudy rozpracovala jako příběh o hledání vlastního štěstí, které bohužel ani jeden z nich nakonec nenajde. Pohrála jsem si s originálem a nevyprávím doslova celou pohádku. Moje víla nejprve vábí prince k sobě do moře svým krásným hlasem, a když se jí podaří ho přilákat, v poslední chvíli ho zachrání, aby se v moři neutopil. Sama se ale tímhle gestem chytne do jeho sítě a je vyvržena do světa, do kterého nepatří, odkud pro ni vede pouze jediná cesta. To jsou pro mne celkem aktuální paradoxy. Je to příběh o touze přesadit sebe nebo někoho jiného z jednoho kulturního prostředí do druhého. Takže jsem si originál upravila po svém.

Představení má mezinárodní obsazení a zkoušeli jste hlavně v Berlíně. Proč sis vybrala zrovna tohle město a jak to přispělo k tvorbě?
Vlastně je to trošku navázání na mou předchozí větu o přesazení člověka z jednoho kulturního prostředí do jiného. Snažila jsem se tuhle myšlenku  ještě více podtrhnout. Hledala jsem k sobě tanečníka, někoho kulturně odlišného, kdo mluví jinou řečí a narazila jsem na Enrica, který pochází z Říma a žije v Berlíně. Setkali jsme se spolu na tanečním workshopu, který jsem pořádala ve Španělsku. Zkoušení jsme rozdělili na jednotlivé bloky v Praze a v Berlíně a tím jsme se vlastně oba doopravdy potýkali s přemisťováním z jednoho místa do druhého a s touhou se danému světu přizpůsobit i v našem životě. Chtěla jsem, abychom na vlastní kůži zakusili pocity našich postav, to vytržení z kontextu a vykořeněnost.

Berlín ale zrovna není paralelou pro mořskou krajinu.
Berlín je neuvěřitelně kreativní místo a moc mě inspirovalo, takže i když nemá moře, jsem šťastná, že většina zkoušek proběhla právě tam. Když jsem tam přiletěla poprvé, pobývala jsem předtím čtyři měsíce na Menorce, a byla jsem z velkého šedivého města opravdu nešťastná. Navíc tehdy byla šílená bouřka a venku padaly stromy. Ale pak vidíte, jak tohle město tvoří neuvěřitelné věci a jak celé tančí a naprosto vás to ohromí a pohltí. Teď už se tam cítím dobře, ráda tam zkouším (nejen, že je to inspirativní místo, kde pořád tepe umělecký život, ale i nájmy sálů a účast na tanečních trénincích jsou mnohem levnější, než v Praze). Ale žít bych tam nechtěla. Jsem spíš “vodní a sluneční” živel, proto mám raději ty ostrovy... :)

Podle anotace jsou hudební kompozice doplněny zvuky vzdálených míst, jak hudba vznikala?
Hudbu složil skladatel Jirka Lukeš, se kterým spolupracuji už delší dobu. Chtěli jsme i v hudbě podtrhnout rozdílnost obou světů a dosáhnout co největší pestrosti. Každý si v ní najde svoje. Je doplněna o zvuky, které jsem nahrávala na cestách. Některé vás osloví napoprvé, nebo třeba až napodruhé, někde si je zařadíte hned a někde jsou vám jen povědomé. Do skladby také přispěl španělský kytarista José Bolaños, který nahrál kratičký motiv na pravé kanárské timple (tradiční pětistrunný kanárský nástroj). Hudba vznikala současně s choreografií, takže jsme s Jirkou pracovali v úzkém kontaktu.

Co se týká tvůrčího týmu, udržuješ si v podstatě stejný již několik let. Nebojíš se, že upadnete do stereotypu?
Naopak! Tím, že už toho máme společně tolik za sebou, můžeme tvorbu ještě posunout dál. Dobře na sebe slyšíme, navzájem se obohacujeme a nemáme vůči sobě zábrany, což je při tvorbě moc důležité.

Ve své tvorbě hodně vycházíš z prostoru a pracuješ s materiálem, je tomu tak i u La Mar?
Vybrala jsem si pro premiéru Salesiánské divadlo, které má typické kukátkové uspořádání. Divadlo je málo známé, takže věřím, že i proto bude pro diváky zajímavé. Divadlo jsem svlékla ze šál, odhalila celý prostor a ještě představení doplnila o scénu, která se děje i mimo jeviště. Práce s prostorem je v mé tvorbě vždy nějak přítomná. Také  k tomu výrazně přispěl light designér a scénograf Michal Hōr Horáček, který vytvořil na scéně několik objektů, do jednoho z nich nalil vodu, a otevřel tak  spoustu možností při práci se světlem. Autorkou kostýmů je pak Nguen Špetlíková.

Kdy se můžeme těšit na další uvedení La Mar?
V současnosti připravujeme možnost reprízování v Praze a v Berlíně. Doufám, že v roce 2018 se bude La Mar hrát i v nějakém dalším pražském divadle. Také moc děkuji za rezidenci Divadlu na půdě holešovického Cross Clubu, kde se odehraje už 30. listopadu komorní předpremiéra a tam možná také proběhnou budoucí reprízy, až bude zase větší teplo. La Mar je přizpůsobivá a může se odehrát kdekoli. Teď plánujeme s Enricem workshop na Kanárských ostrovech, tak ji třeba budeme hrát i na pláži. Snažím se jít vždy svou cestou a už od dob spolupráce s Teatrem Novogo Fronta vždy myslím na to, že správný člověk, správné místo, přijde. Tak jsem zvědavá, kde budeme hrát příště.

Jaký je váš choreografický sen, pohybuješ se na pomezí Česka a Španělska, plánuješ někde „zakotvit”?
Hrozně ráda bych vytvořila kreativní platformu, školu, kde bych mohla tvořit a věnovat se tanci i pedagogické činnosti. Prostor, kde by vznikaly další projekty a kde bych mohla učit děti i dospělé, kam bych mohla zvát své kolegy ze všech koutů světa, aby tu vedli workshopy. Každopádně v Čechách vždy tvořím ráda, líbí se mi pozorovat, jak se české publikum vyvíjí. Přála bych si, aby pražská taneční divadla otevřela dveře více souborům, aby představení dostala větší možnost reprízování a aby i La Mar mohlo vidět více diváků nejen z Prahy, ale i z dalších českých měst.

A ten choreografický sen?
Víte, já nemám přehnané ambice, jsem vděčná a šťastná za každý projekt, na kterém se mohu podílet, ať už je to pohybový koncept pro Národní divadlo, který jsem dělala v roce 2016, nebo moje autorské věci v menších divadlech, jako je třeba právě La Mar. Mám ráda sci-fi a fantasy a moc by mě bavilo tvořit choreografii třeba k nějakému sci-fi filmu nebo pro studio typu Walta Disneyho. To jsou ale všechno spíš surrealistické představy. Vím, že mi nejvíc sedí komornější věci, takže zůstanu při zemi a budu si dál hrát, vymýšlet a tvořit ve své „dílničce kreativity“. :)

La Mar

„Taneční duet pro dva cizince o věčném hledání lásky na motivy H. CH. Andersena.“

Koncept, režie, choreografie: Dana Pala
Účinkují: Dana Pala (CZ) , Enrico Paglialunga (IT)
Light design: Michal Hór Horáček (CZ)
Kostýmy: Nguyen Špetlíková (VN)
Hudba: Jiří Lukeš (CZ)
Hudební motivy: José Bolaňos (ES)
Produkce: Václav Hodonický
Foto credit: Michal Hōr Horáček

Další informace o představení a vstupenky k dispozici na tomto odkazu.

Dana Pala *1987

Vystudovala Taneční konzervatoř hlavního města Prahy a choreografii na pražské HAMU v magisterském programu. Během studií absolvovala roční stáž v Institutu del Teatre Barcelona. Choreografickou praxi získala v Teatre SANS v Palmě na Mallorce, kde pracovala na pohybových scénách, které byly součástí katalánských her. V autorské tvorbě často pracuje v netradičních prostorách, ve kterých hledá možnosti provázání choreografie s architekturou v České republice a ve Španělsku. V Praze vytvořila například představení „Materia” pro věž a kryptu Plečnikova kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech. V roce 2013 založila soubor nezávislých umělců dana pala creativity a v roce 2014 získala ocenění ACDIB za nejlepší choreografický taneční projekt roku, který propojoval tanec a architekturu v Palma de Mallorca . Taneční film „Materia - touch” prezentovala na Videodanza 2015 ve Španělsku a na Bronx World Film v New Yorku. V roce 2015 vytvořila choreografii „PULS” v pražské La Fabrice pro hráče na bicí nástroje a tanečníky. V sezoně 2015/2016 byla autorkou choreografie k opeře “Slavík/ Jolanta” v Národním divadle v Praze. Minulý rok získala rezidenci v pražské galerii Ex Post, kde vytvořila tanečně vizuální  instalaci “Elementhis_Metamorphosis”. Inscenace La Mar “Mořa” je jejím dvanáctým dílem, je založena na pohádkovém příběhu H.CH. Andersena, autorsky zpracována a doplněna inspirací z putování po španělských ostrovech.

Login to post comments

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?