TZ

 

Menu

The Game is not over yet.

The Game is not over yet.
foto: Petr Slavík

O provozu v Národním divadle v Brně i v Praze, o tvorbě nezávislých tanečních platforem, o neobyčejných reprízách a hlavně problémech, pojících se s choreografiemi Catch 27 (Marek Svobodník) a Palindrom (Martin Svobodník a Adam Sojka) jsem si povídala s bratry Svobodníkovými.

Jak dlouho se hraje Game over?
Martin Svobodník: Hraje se od roku 2014 a existuje už třetí sezónu.

Inscenace vznikla pod hlavičkou NdB, ale mám pocit, že spíš funguje a vyvíjí se díky přátelským vztahům a snaze lidí, kteří ji mají rádi, než na podpoře NdB.
Martin: Snažíme se všichni. Ta podpora teda není tak velká, jak by mohla být. Ale díky pomoci ze strany PR a managementu NdB, které dělá náš kamarád Michael Kořínek, se stále hraje.

Kolik má Game over v průměru repríz?
Martin: Za tuto sezónu měl myslím čtyři reprízy.

Není to málo?
Martin: Chtěli bychom samozřejmě víc, ale vzhledem k vytíženému provozu tady v divadle jsme rádi za každou reprízu.

Takže ten problém vidíš v provozu?
Martin: Reprízy plánuje vedení, kde je více lidí. Je tam toho samozřejmě víc…

Marek Svobodník: Hraje se málo, protože to prostě není to gró brněnského baletu, který se soustředí na uvádění úplně jiných věcí. Iniciativa vzniku té inscenace vzešla od Lenky Dřímalové, která odešla a po ní zůstala určitá dramaturgie. Pak se vystřídalo vedení divadla i zdejšího baletu, které tuhle linku zdědilo. Byla to přechodná sezóna s nízkým finančním rozpočtem, a proto se uskutečnila jen premiéra Bajadéry a Game over. A tento aspekt provázel vznik celé té inscenace. Takže si myslím, že o ni mohlo mít vedení mnohem větší zájem. Na druhou stranu si cením Mária Radačovského za to, že nám dal šanci ji vůbec vytvořit a nechal ji pod baletem NdB.

Hýbali jste nějak s tou původní choreografií, třeba stran obsazení?
Martin: S obsazením se v Palindromu hýbalo jednou, ale spíš než s obsazením jsme kvůli neúnosné ceně autorských práv po premiéře museli nahradit jednu originální skladbu, ze soundtracku k filmu Donnie Darko, autorskou skladbou Petra Duchalíka. Jinak choreografie Palindrom je od začátku naprosto stejná.

Marek: V případě Catch 27 si ta choreografie žije tak trochu svým vlastním životem, občas se posouvá někam jinam, než jsem zamýšlel. Kdyby to bylo jen tak, jak já jsem chtěl, vypadala by naprosto jinak. Na druhou stranu, když něco nejde třeba i z technických důvodů, tak se v tom nemůžu pořád nimrat, řeším situaci jiným způsobem a některé věci musím nechat být.

Teď v dubnu se chystají řekněme „speciální“ reprízy a choreografie Palindrom bude jistým způsobem pozměněná. V čem bude jiná?
Martin: Poslední scéna, která je jakýmsi rozuzlením celého příběhu skončí třikrát jinak a každá ta repríza bude mít jiný konec.

Něco takového jste plánovali od začátku?
Martin: Měli jsme víc konců a s Adamem Sojkou jsme pak zvolili jeden. Teď jsme přišli díky divákům na to, že by to mělo úplně jiný význam, zapracovali jsme na tom a zkusíme, jak to bude fungovat.

V Catch 27 tancoval hlavní roli původně Adam Sojka, který vloni odešel ze souboru baletu NdB. V současnosti ji tančí Luděk Mrkos, zamýšlel jsi tuhle alternaci už na začátku?
Marek: Ano a on to tančí velmi dobře a já jsem s jeho výkonem spokojený. Každý z nich je v tom jiný, ale on se mi na tu roli hodil a v některých momentech, kde Adamovi něco scházelo, on byl lepší a naopak. Ideální by bylo je nakřížit (smích).

Výběr nových tanečníků do sboru pak nechávám čistě na asistentovi baletu NdB Ivanu Příkaském. Jediná role, kterou jsem neměnil, a není to zatím nutné, je můj bratr v roli Mefista nebo Démona. Nad tou alternací jsem samozřejmě přemýšlel a chtěl jsem, aby to dělal Honza Fousek, ale cítil jsem, že to nejeví moc velký zájem, naopak to byly spíš antipatie z jeho strany.

Ten hudební výběr je složen opravdu z těch nejkultovnějších skladeb pomyslného „clubu 27“, Ty jsi ale narazil poměrně krátkou dobu před premiérou na problém s autorskými právy.
Marek: Původně jsem tam chtěl mít například Janis Joplin, ale ta korporace, která ta práva vlastní nepovolila ani cover verzi, ani jakékoli jiné znění. Takže jsem asi čtyři dny před premiérou musel tenhle problém řešit a pohnout s celou mojí ideou, jak to bude vypadat.

Jak se do toho tvého výběru dostali IAN?
Marek: Sháněl jsem tehdy náhradu za Hendrixe, kterého jsem nemohl použít. Kluky z IAN znám, slyšel jsem je hrát už dřív a v té chvíli jsem si prošel jejich skladby a jednu, která byla jejich headline, jsem použil. No a v současnosti nevylučuji, že s nimi navážu nějakou další spolupráci.

Ten nápad s živou kapelou při Catch 27 je taky původní?
Marek: Nápad tam byl, ale opět to byl časový problém.

IAN jsou akustické duo, kytara, zpěv a violoncello na jevišti to bude ale trochu jinak že?
Marek: Když jsem se s nimi seznámil tak, byli duo. Teď už jsou celá kapela a mají i bicí a klávesy. Bohužel při těch reprízách nemůžu použít celou kapelu, ačkoli bych chtěl. Bicí budou chybět a klávesy můžou být jen za scénou.

Co teda z té hudební koláže budou interpretovat?
Marek: Budou to jejich vlastní sklady, které tam zazní a na závěr cover verze „The end“ od Doors.

Co ta inscenace znamená pro tebe v kontextu s tím, že tancuješ v baletu Národního divadla v Praze, v Laterně Magice a jsi jedním z tvůrců a interpretů DEKKADANCERS?
Marek: Já už jsem se za tu dobu asi dostal dál. Jsem hrdý na to, že jsem tu inscenaci dokázal vybudovat, na druhou stranu si myslím, že ten námět a celá ta věc by si spíš zasloužila celovečerní představení. Dala by se daleko více propracovat. Tehdy mě do velké míry limitoval čas. Jednak z mé strany i ze strany souboru baletu NdB, který má samozřejmě taky své povinnosti.

Jak je to s kritickou reflexí Game over, sledujete ji?
Marek: Pokud vím, tak těch kritik existuje asi pět nebo šest. Na Opeře plus, na Tanečních aktualitách, na Taneční zóně plus na nějakých dalších nezávislých serverech, které se zajímají o dění v Brně a z toho čtyři z šesti jsou pozitivní. Což je super.

Minulou sezónu se stalo, že díky nemoci někoho ze souboru, byl nasazený Game over místo inscenace Edith, vrabčák z předměstí. Jsou to diametrálně odlišné kusy. Jak tu změnu titulu přijali diváci?
Martin: Kdo chtěl jít vyloženě na Editku, tak mohl vrátit lístky, ale myslím, že většina lidí se šla podívat i na Game over, a doufám, že se jim líbil.

Myslíte, že by se ta inscenace ještě měla udržovat na repertoáru vzhledem k problémům s ní spojených?
Marek: Pokud se ukáže, že to má smysl tak ano.

Co si pod tím mám představit?
Marek: Samozřejmě návštěvnost, reakce publika. A pokud bude ten projekt dál úspěšný a bude pozitivně reprezentovat balet NdB i samotné IAN, tak ano. A pokud by se to zrušilo tady, tak bych to chtěl uvést jinde jako samostatnou choreografii, více propracovanou, s živou kapelou a jako daleko větší show.

Veronika Hrabalová

Absolvovala divadelní vědu na Filozofické fakultě MUNI. Léta byla členkou divadla BLIC a později Kočovné filosofické divadelní společnosti. Aktivně se účastní divadelních, pohybových a tanečních festivalů (OST-RA-VAR, Teatrum Kuks, Korespondance, Tanec Praha, Bazaar aj.). Prošla seminářem bolywoodského a indického tance Venduly Uhýrkové, pohybovým seminářem Martina Packa, Taneční dílnou Michala Záhory, workshopem Moje tělo s Martinem Talagou a jeho projektem SOMA a neustále se snaží zdokonalovat na contemporary dance classes Dagmar Voudouragkaki.

Login to post comments

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?