Na zdraví!

Tanec sám o sobě bývá poklá­dán za syno­ny­mum zdra­ví a ener­gie. Jak je to ale ve sku­teč­nos­ti se zdra­vím u těch, kte­ří se tan­ci věnu­jí den­ně a napl­no, těch, kte­ří s tan­cem spo­ji­li svůj osud – s pro­fe­si­o­nál­ní­mi taneč­ni­ce­mi a taneč­ní­ky? Na tuto otáz­ku odpo­ví­dá Zuna Kozán­ko­vá – sama taneč­ní pro­fe­si­o­nál­ka, kte­rá se ovšem už řadu let inten­ziv­ně věnu­je kom­plex­ní péči o zdra­ví taneč­ní­ků a pre­ven­ci  jejich úra­zů a one­moc­ně­ní. Její pří­stup zásad­ně ovliv­ni­lo tao­is­tic­ké myš­le­ní. V sou­vis­los­ti s celo­roč­ním worksho­pem Medi­cí­na v tan­ci, kte­rý star­tu­je kon­cem led­na ve Stu­diu Alta, jsme polo­ži­li Zuně něko­lik otázek.

Proč jste se zača­la zabý­vat pro­ble­ma­ti­kou zdra­ví taneč­ní­ků a jak dlou­ho se tomu­to téma­tu věnu­je­te?
Prv­ním impul­zem byla ošk­li­vá zlo­me­ni­na nohy v mých pat­nác­ti letech. Ocit­la jsem se v situ­a­ci, kdy jsem se muse­la roz­hod­nout, zda ve stu­diu na kon­zer­va­to­ři pokra­čo­vat, či niko­li. Dru­hý impulz při­šel v deva­te­nác­ti. Byla jsem bláz­ni­vá a nekon­t­ro­lo­va­tel­ná. Na jed­né zkouš­ce jsem si natáh­la šla­chy kole­ně, což mně opět vylou­či­lo z tan­co­vá­ní. Léče­ní toho­to zra­ně­ní se pak táh­lo nepří­jem­ně dlou­ho. Byl to jas­ný vykřič­ník, kte­rý zbyst­řil moji pozor­nost. Záro­veň jsem se na ško­le v rám­ci výu­ky sezná­mi­la s ide­o­ki­ne­zi­o­lo­gií a zjis­ti­la, že správ­ným pohy­bem a jeho správ­nou mírou, je mož­né svo­je tělo uzdra­vo­vat. To mně zača­lo fas­ci­no­vat. Nej­pr­ve jsem si uvě­do­mi­la, jak je důle­ži­tá zna­lost ana­to­mie. Poz­dě­ji jsem si zača­la uvě­do­mo­vat význam rege­ne­ra­ce a potom při­šlo zjiš­tě­ní, že tělo není jenom hmo­ta, ale i ener­gie. Z toho­to důvo­du se od roku 2002 inten­ziv­ně věnu­ji japon­ské pohy­bo­vé tera­pii shi­at­su, kte­rá se opí­rá o teo­rii čín­ské medi­cí­ny. Odsud už bylo blíz­ko ke stu­diu čín­ské medi­cí­ny samot­né. Během její­ho stu­dia jsem si bytost­ně zača­la uvě­do­mo­vat to úžas­né pro­po­je­ní medi­cí­ny s pohy­bem, tan­cem, a spat­ři­la obrov­ský poten­ci­ál ve vyu­ži­tí prin­ci­pů čín­ské medi­cí­ny se zdra­vím, ale i kva­li­tou výko­nu taneč­ní­ka. Kro­mě jiných zájmů v tan­ci jsem se pus­ti­la do zkou­má­ní toho­to poten­ci­á­lu. Vedu taneč­ní semi­ná­ře zamě­ře­né na pro­po­je­ní tan­ce s uvě­do­mo­vá­ním si sou­vis­los­tí se zdra­vím, před­ná­ším, píšu člán­ky na toto téma, dis­ku­tu­ji s taneč­ní­ky po celém svě­tě o jejich zdra­ví. A neu­stá­le studuji.

Exis­tu­je u nás něja­ký výzkum na téma tanec a zdra­ví?
Nevím o něm. Nesly­še­la jsem ani o tom, že by se zdra­vot­ní pro­ble­ma­ti­ka v našich kon­či­nách pro­bí­ra­la na taneč­ních školách.

Jaký­mi zdra­vot­ní­mi pro­blémy pod­le vás taneč­ní­ci nej­čas­tě­ji trpí?
Mohou to být akut­ní úra­zy, nebo chro­nic­ké těles­né pro­blémy. Žád­ný úraz ovšem není náho­da. Čas­to­krát k nim dochá­zí zce­la zby­teč­ně. Osla­be­ním těla špat­nou výži­vou, extrém­ní náma­hou, nere­spek­to­vá­ním ana­to­mic­kých mož­nos­tí kon­krét­ní­ho těla a vyčer­pá­ním. Kro­mě těch­to akut­ních pří­hod trpí taneč­ní­ci i chro­nic­ký­mi pro­blémy klou­bů, pro­blémy s páte­ří, šla­cha­mi, jejichž pří­či­na je stej­ná jako u akut­ních úrazů

Taneč­ní­ci ovšem trpí i pro­blémy s trá­ve­ním. Mno­hé z nich vznik­ly už na ško­lách, kde buze­ra­ce typu „jsi tlus­tá, zhub­ni” ved­la k nesmy­sl­ným die­tám, kte­ré čas­to dospě­ly až k buli­mii. Die­ty a hla­do­vě­ní naru­šu­jí trá­vi­cí trakt a násled­ně celou imu­ni­tu, psy­chic­kou rov­no­váhu, nebo schop­nost repro­duk­ce. Mno­ho taneč­nic trpí nepra­vi­del­nou a boles­ti­vou men­stru­a­cí. To se běž­ně pova­žu­je za nor­mál­ní, ovšem nor­mál­ní to není a svěd­čí to o cel­ko­vém zdra­vot­ním sta­vu ženy. Taneč­ní­ci a taneč­ni­ce mají ale také psy­chic­ké pro­blémy. Kvů­li výko­nům, vel­kým ambi­cím a tou­ze po sebe­re­a­li­za­ci se oci­ta­jí pod obrov­ským tla­kem a násled­ně trpí úzkost­mi a depre­se­mi. S tím sou­vi­sí men­tál­ní a fyzic­ké vyčer­pá­ní, kte­ré extrém­ně osla­bu­je led­vi­ny. Jeli­kož led­vi­ny kro­mě jiné­ho vyži­vu­jí kos­ti, klou­by a páteř, dostá­vá­me se zpět k těles­ným nedu­hům a úra­zům. Je to jaký­si zača­ro­va­ný kruh.

K pre­ven­ci a řeše­ní zdra­vot­ních pro­blé­mů nabí­zí­te zna­los­ti a zku­še­nos­ti čín­ské medi­cí­ny a čchi-kun­gu. Může­te vysvět­lit, v čem jsou tyto nástro­je pří­nos­né?
Čín­ská medi­cí­na a čchi-kung vychá­ze­jí z jed­no­ho zdro­je — z tao­is­mu. Hlav­ním pří­no­sem je kom­plex­ní pohled na lid­ské tělo. Tělo máme všich­ni stej­né jak na výcho­dě, tak na zápa­dě. Západ se ale na tělo dívá ana­ly­tic­ky, jako na sou­sta­vu jed­not­li­vých orgá­nů. Poně­vadž kaž­dý orgán a struk­tu­ra těla, jako jsou kos­ti, sva­ly, kůže, šla­chy a tak dále, je vní­má­na jako samo­stat­ně exis­tu­jí­cí jed­not­ka, nemoc je dia­gnos­ti­ko­vá­na jako abnor­ma­li­ta jed­né čás­ti a vzá­jem­ný vztah mezi jed­not­li­vý­mi orgá­ny a struk­tu­ra­mi není brán v úva­hu. Východ­ní pohled na tělo je celo­st­ní, to zna­me­ná, že v těle všech­no se vším sou­vi­sí a pokud je někde něco v nepo­řád­ku, ovliv­ňu­je to ostat­ní čás­ti cel­ku a taky i celek samot­ný. Na dru­hé stra­ně to zna­me­ná, že pokud je něco v nerov­no­vá­ze, není nic ztra­ce­no, pro­to­že v samot­ném těle exis­tu­je ces­ta k nápra­vě. Čín­ská medi­cí­na nás učí své tělo chá­pat, rozu­mět růz­ným pro­ce­sům a sou­vis­los­tem, a tak i najít zdroj pro­blé­mů nebo taky zdroj řeše­ní. Učí jak si udr­žo­vat vlast­ní zdra­ví a být za něj zod­po­věd­ný. Pro mně osob­ně je nej­hez­čí spo­lu­pra­cí, spo­lu­prá­ce se sebou samým. Tak napří­klad led­vi­ny jsou kro­mě jiné­ho odpo­věd­ny za záso­bo­va­ní kos­tí a klou­bů mine­rá­ly a ener­gií. Tím jsou myš­le­ny i kloub­ní chru­pav­ky, kloub­ní teku­ti­ny a menis­ky, s nimiž taneč­ní­ci míva­jí čas­to pro­blémy. Pokud jsou klou­by v nepo­řád­ku, čín­ská medi­cí­na dopl­ňu­je ener­gii do led­vin a léčí hlav­ně, nebo prvot­ně led­vi­ny. Když jsou posí­le­ny, mohou poslat výži­vu a ener­gii do kloubů.

Čín­ská medi­cí­na a čchi-kung jsou sta­ré více než čty­ři tisíc let a zamě­řu­jí se hlav­ně, na pre­ven­ci a na ply­nu­lý tok ener­gie čchi v těle. Ener­gie čchi je něco, co západ pova­žu­je za pří­liš­nou abs­trak­ci. Čín­ská medi­cí­na a čchi-kung pova­žu­jí čchi za pod­stat­nou. Pokud čchi v těle prou­dí ply­nu­le, bez zádrhe­lů a pod­le potřeb, člo­věk je zdráv, pro­to­že je jí dosta­tek v kaž­dé čás­ti cel­ku. Cvi­če­ní čchi-kun­gu, kte­ré ve své taneč­ní pra­xi už beru jako nezbyt­nou samo­zřej­most, jsou fan­tas­tic­kou ces­tou udr­žo­vá­ní ply­nu­lé­ho toku ener­gie v těle, tedy udr­žo­vá­ní zdra­ví. V Číně běž­ně potká­te lidi cvi­čit čchi-kung nebo tchaj-ťi-čchu­an v par­cích, před domy, někdy i na uli­cích upro­střed města.

Není výcho­va taneč­ní­ků, jejich tré­ning, způ­sob myš­le­ní a celý evrop­ský život­ní styl nekom­pa­ti­bil­ní s východ­ní­mi tech­ni­ka­mi a léčeb­ný­mi postu­py?
Život­ní styl, výcho­va i způ­sob myš­le­ní Výcho­du a Zápa­du jsou si vzdá­le­né vel­mi, ale roz­hod­ně nejsou nekom­pa­ti­bil­ní. Lid­ské tělo je stej­né v Číně, Japon­sku, Indii nebo v Evro­pě. Urči­tě nikdy nebu­de­me schop­ni úpl­ně uva­žo­vat způ­so­bem, jako uva­žu­jí lidé z Výcho­du, ale jejich filo­zo­fie může naše nazí­rá­ní na sebe a svět kolem nás krás­ně dopl­nit. I oni se od nás mno­hé­mu učí. Jde tady jen o naši ote­vře­nost dozvě­dět se něco nové­ho, něco, co mož­ná náš ana­ly­tic­ký mozek není scho­pen úpl­ně pocho­pit. Z vlast­ní zku­še­nos­ti mohu potvr­dit, že pokud se člo­věk pře­sta­ne zao­bí­rat svým moz­kem a ote­vře se novým zku­še­nos­tem, věci dří­ve zdán­li­vě nekom­pa­ti­bil­ní se sta­nou prů­chod­ný­mi a zapad­nou do sebe. Pokud se člo­věk doká­že odpou­tat od toho pev­né­ho pro­va­zu, kte­rý ho spo­ju­je s rozu­mem a začne víc pou­ží­vat svou intu­i­ci, ote­vře se mu doce­la nový svět. Někdy máme, z mého pohle­du, umě­lý pocit, že my na Zápa­dě jsme doce­la odliš­ní, nebo že jsou odliš­ní ti na Výcho­dě. Ale nako­nec i Ein­stei­no­va rov­ni­ce E=mc2 zna­me­ná, že hmo­ta a ener­gie jsou úzce pro­po­je­ny. A to pla­tí všude.

A co říká­te sou­čas­né­mu život­ní­mu sty­lu taneč­ní­ků?
Život­ní styl taneč­ní­ků se samo­zřej­mě nedá gene­ra­li­zo­vat. Z mého pohle­du je úžas­ný i nároč­ný záro­veň. Dělá­me, co nás baví a napl­ňu­je, naše zaměst­ná­ní není žád­ná ruti­na, své­mu tělu posky­tu­je­me pra­vi­del­ný pohyb, hod­ně ces­tu­je­me, pozná­vá­me spous­tu lidí, zají­ma­vos­ti svě­ta… Na dru­hé stra­ně někte­ří ces­tu­je­me pří­liš, náš domov je čas­to na týd­ny zre­du­ko­va­ný do „ces­tov­ní­ho zava­za­dla”, někte­ří taneč­ní­ci nema­jí sku­teč­ný domov vůbec. S tím sou­vi­sí i to, že si těž­ko zaklá­dá­me rodi­ny a pokud je máme, tak je to – vzhle­dem k naší nepra­vi­del­nos­ti život­ní­ho ryt­mu – hod­ně nároč­né pro všech­ny její čle­ny. Také se mi zdá, že mno­zí z nás žije­me v latent­ních i doce­la zjev­ných exis­tenč­ních oba­vách. Máme pod­vě­do­mě strach, aby se naše­mu tělu nic nesta­lo, abychom měli dosta­tek ener­gie, prá­ce a dosta­li ade­kvát­ní ohod­no­ce­ní. Cítí­me taky tikot hodi­nek, a tak toho chce­me stih­nout mno­ho v rela­tiv­ně mla­dém věku, čímž se mnoh­dy zby­teč­ně drancujeme.

To všech­no vyža­du­je jakousi „kom­pen­za­ci“. Vypo­zo­ro­va­la jsem, že taneč­ní svět je nad­měr­né zamě­ře­ný na výkon a kvanti­tu. Vidím v něm doce­la hod­ně ciga­ret, kávy, mož­ná i leh­kých drog, pono­co­vá­ní, sti­mu­lu­jí­cích látek, špat­né­ho a nepra­vi­del­né­ho stra­vo­vá­ní. Pozo­ru­ji i nedo­sta­tek odpo­čin­ku, kte­rý by ade­kvát­ně odpo­ví­dal výko­nu taneč­ní­ků. Taky pozo­ru­ji pří­liš vel­ké ambi­ce, kte­ré jsou schop­ny ovliv­nit zdra­ví, ale i naru­šit mezi­lid­ské vzta­hy. Na dru­hé stra­ně vidím i péči o sebe sama a sna­hu najít a udr­žet si vnitř­ní klid.

Může­te uvést něko­lik základ­ních prin­ci­pů, jež by měly taneč­ni­ce nebo taneč­ní­ci dodr­žo­vat, aby jejich tělo fun­go­va­lo co nej­lé­pe a nejdéle?
Mezi prv­ní­mi prin­ci­py musím uvést stra­vu a odpo­či­nek. Pra­vi­del­ná, správ­ně vyvá­že­ná stra­va je hlav­ním zdro­jem ener­gie. Dosta­teč­ný odpo­či­nek a čas na rege­ne­ra­ci jsou záru­kou mož­nos­ti uží­vat své tělo dlou­ho­do­bě. V mla­dém věku si to člo­věk ani neu­vě­do­mu­je, pro­to­že má ener­gie dosta­tek, ale pokud si ji vyčer­pá v tomhle věku, moc mu nezů­sta­ne do příš­tích let.

Nedo­po­ru­ču­ji bur­co­vat své tělo do extré­mů povzbu­zu­jí­cí­mi pro­střed­ky, tím se drá­sá­me a sahá­me na své rezer­vy. Měli bychom se vyhý­bat taky nedo­lé­če­ným chřip­kám, angí­nám, záně­tům a nau­čit se vní­mat bolest jako řeč těla, kte­ré nám něco říká o svém sta­vu a svých potře­bách. Bolest se roz­hod­ně nevy­plá­cí igno­ro­vat a tlumit.

Taneč­ni­ce po poro­du by nemě­ly tolik spě­chat zpět na jeviš­tě, dosta­tek času na rege­ne­ra­ci po poro­du je důle­ži­tý z mno­ha důvo­dů, napří­klad kvů­li dosta­teč­né rege­ne­ra­ci led­vin a dopl­ně­ní krve. Díky tomu se po poro­du sta­bi­li­zu­je imu­ni­ta mat­ky. U žen pak nezačne tak rych­le dochá­zet k oste­o­poróze, šedi­vě­ní vla­sů nebo kazi­vos­ti zubů. Zre­ge­ne­ro­va­né led­vi­ny a dosta­tek krve jsou i lep­ší „terén” pro psy­chic­kou pohodu.

Za vel­mi pod­stat­né pova­žu­ji pra­vi­del­né tech­ni­ky vnitř­ní těles­né i dušev­ní očisty.

A jak budou pro­bí­hat worksho­py Medi­cí­na v tan­ci?
Půjde o sérii víken­do­vých worksho­pů. Potká­me se za rok pět­krát — v kaž­dém roč­ním obdo­bí. Těch čín­ská medi­cí­na roz­li­šu­je pět. Zamě­ří­me se na potře­by lid­ské­ho těla v dané sezo­ně, opře­me se o teo­rii pěti ele­men­tů — jed­né ze základ­ních teo­rií čín­ské medi­cí­ny a to všech­no přes pohyb. Worksho­py obsa­hu­jí ran­ní qigong pro akti­va­ci ener­gie v těle a jeho jed­not­li­vých struk­tur, dopo­led­ní tech­nic­ký taneč­ní tré­nink New Dan­ce, odpo­led­ní impro­vi­za­ce a kon­takt­ní impro­vi­za­ce spo­je­ná s téma­tem výzku­mu. Celá pra­xe se bude pro­lí­nat s teo­re­tic­kým výkla­dem. Sou­čás­tí setká­ní bude i zdra­vá stra­va, taky zamě­ře­na na ener­gii jed­not­li­vých roč­ních období.

Více na https://www.facebook.com/medicinavtanci/?fref=nf

Publikováno
V rubrikách Rozhovory

Od Jana Návratová

Taneční publicistka. Absolvovala Katedru divadelní a filmové vědy FFUK. Od 1989 pracuje v Divadelním ústavu (dnes Institutu umění – Divadelním ústavu), kde v roce 2006 založila Taneční sekci, která se věnuje komplexní odborné podpoře tanečního umění.  V letech 1993 – 2005 vyučovala dějiny tance na Konzervatoři Duncan centre. Je editorkou a spoluautorkou odborné monografie Tanec v České republice (2010) a řady studií publikovaných v českých i zahraničních sbornících. V letech 2005 - 2013 byla šéfredaktorkou odborné revue Taneční zóna a pravidelně publikuje v českých médiích. Založila Festival tanečních filmů. Je lektorkou power jógy.