32. ročník festivalu Tance Praha proběhl v popandemické podobě. Dlouhé přípravy narušil virus. William Forsythe a řada dalších tanečních es zůstala doma. Přesto organizátoři festival nezabalili. Jak si se situací poradili? Co se při nouzovém stavu naučili? Co chystají dál? Přinášíme bilanční rozhovor s ředitelkou Tance Praha Yvonou Kreuzmannovou.
Prakticky z nuly vykřesala respektované kulturní centrum, jež poskytovalo zázemí řadě výrazných umělců a mezinárodních festivalů. Začínali bez vody a bez tepla. Nyní je situace Studia Alta, jak sama Lucia Kašiarová říká: „nemálo podobná.“ Přesto neztrácí entuziasmus a přesun Alty do karlínské Invalidovny vnímá jako restart, příležitost osobního sebepoznání či možný návrat k vlastní umělecké tvorbě.
„Některá setkání mají svůj čas, i když chceme mít neustále všechno pod kontrolou“, jak říká Tereza Lenerová Hradilková. Náš rozhovor byl plánován na podzim loňského roku, ale ne, a ne se domluvit a sejít. Nakonec jsme se potkali až v brzkém předjaří a jak se ukázalo v době zásadního Terezina rozhodnutí a zvažování nových kariérních výzev.
Učit tanec nikdy nechtěl. Když však před 10 lety při Nové scéně ND inicioval vznik kurzů contemporary pro veřejnost, aby divákovi přiblížil současný tanec, na poslední chvíli odpadli domluvení lektoři. Z vynuceného záskoku na sále vznikla na práci s amatérskými tanečníky lehká závislost. Poloamatérský soubor The Direction Project, který vykrystalizoval z návštěvníků kurzů, má za sebou čtvrtou premiéru. A je posledním pevným pojítkem bývalého člena Laterny Magiky a 420PEOPLE, současného řemeslníka Milana Odstrčila k baletizolu.
