Kontury pojmu NOVÝ CIRKUS se rozostřily. Schová se pod něj dnes tolik rozdílných typů inscenací, že se v něm ani někteří samotní tvůrci nevyznají. Není divu, že pak mají potřebu vrátit se ke kořenům. Cirkusová sezóna od tvůrčí dvojice Le cirque Aital, jako by si chtěla vybavit tradiční cirkus se všemi jeho klišé, humorem na hranici trapnosti, s jeho klauny, akrobaty i drezurou koní. Viktor Cathala a Kati Pikkarainen si pokládají otázku: „Proč vůbec milujeme cirkus a co je ještě stále z toho starého cirkusu aktuální? Je s tradičním cirkusem konec?“
Z hlíny uprostřed manéže — z dávných časů se za bubnování kapek deště rodí symbol starého dobrého cirkusu – KLAUN. Je to klaun smutný, typický cirkusový August, s tradičně zasmušilým líčením. A protože klauni bývají v tradičním cirkuse většinou dva, aby si mohli dělat naschvály, brzy se objeví Viktor Cathala, statný muž s kudrnatými vlasy. Dvojice klaunů je jak vystřižená z grotesky – trpaslík a obr, který si z trpaslíka utahuje. Chvíli divákovi trvá, než mu dojde, že drobného klaune hraje dívka — blondýnka Kati Pikkarainen. Viktor Cathala se k ní totiž nechová adekvátně jejímu pohlaví. Zůstává tu klasická cirkusová hrubost klaunů. Přitom s křehkou dívenkou je možno dělat spoustu akrobatických čísel a veletočů s naprostou lehkostí. Tak jako v tradičním cirkuse propojují jejich gagy a skeče jednotlivá čísla.
Ty jsou také plejádou klasických cirkusových technik. Po kruhu manéže se projíždí kůň s vlající hřívou a voltižér Ludovic Baladin naskakuje za jízdy zprava zleva na jeho hřbet jako by měl na botách pérka. Ale v ten moment se začínají objevovat hluchá místa. Vtipy Viktora Cathaly, který předvádí zmatený trénink drezury koní, se opakují a pokulhávají. Performer v masce medvěda běhá mezi diváky a děsí publikum. Poté je zkrocen jedním z klaunů, který cválá na jeho hřbetu. Divák si není jistý, jestli opravdu vidí starý dobrý cirkus plný klišé, nebo je to něco víc. A to je podle mého právě kámen úrazu celé inscenace.
Pokud jedete na vlně, že si jako v klasickém cirkusu, užíváte jednotlivá čísla, pak budete nejspíš spokojeni. Vzduchem totiž létají kužele švédského žongléra s plnovousem a copem Matiase Salmenaha. Artistní výkony podává dvojice sourozenců Kanakových z východní Sibiře, kteří se svým dramatickým výrazem přinesli inscenaci jistý přesah. Jsou naprostým ztělesněním všeho starého a možná pomalu zapomínaného. V jednu chvíli vystupují v retro kombinézách jak z devadesátých let, v jiné scéně zas Lena Kanaková exhibuje s uhlazeným účesem kabaretní umělkyně třicátých let a v rudém přiléhavém trikotu a červených polobotkách. Nejprve se rozcvičuje na tyči mimo manéž v šatně. Pak ale předvede vysoké artistní umění plné salt na měkké tyči. A přitom ještě zpívá jako operní umělkyně.
Tvar celé inscenace svírají pohromadě na živo hrající hudebníci, vysazení na bidýlku nad scénou. Propojují jednotlivé kousky a popohánějí dynamiku, významotvornost a dramatičnost inscenace. Jako když se Michail Kanakov – artista již v letech — vyhoupne na ohromný řetěz, který je zavěšen ve středu arény. V koženém kostýmu vypadá jako satan. Jeho ostré rysy ve tváři hrají. Je ten pravý sebevědomý charismatický cirkusák, který se nebojí ničeho, po kterém ženy šílí. Anebo šílely. Hudba je dojemná a tklivá. V tu chvíli se dostaví kýžený efekt. Divák, který nedýchá, když si muž omotává několik metrů nad zemí kolem svého těla masivní řetěz, aby se za chvíli nechal spustit z výšky dolů, si zároveň uvědomí nostalgii zániku těch opravdových cirkusových trup..
Cirque Aital / Saison du Cirque
v rámci festivalu Letní Letná
Koncepce: Victor Cathala & Kati Pikkarainen
Umělecká spolupráce: Michel Cerda, Maksim Komaro
Performeři: Victor Cathala, Kati Pikkarainen, Lena Kanakova, Michail Kanakov, Vasilii Kanakov, Sergey Mazurin, Matias Salmenaho, Ludovic Baladin
Hudba: Helmut Nünning, Hugo Piris, Benjamin Masuch, Julien Heurtel
Sound design: Andy Neresheimer
Kostýmy: Séverine Thiébault
Light design: Patrick Cathala