The Cleaner / Do czysta – Retrospektiva Mariny Abramović

foto: archiv autora

foto: archiv autora

Evro­pou už něko­lik let putu­je vel­ká výsta­va The Cle­a­ner, retrospek­ti­va Mari­ny Abra­mo­vić. Kdo ji neza­chy­til ve Švéd­sku, Dán­sku, Nor­sku, Němec­ku, Itá­lii a toho­to léta v pol­ské Toruni, má ješ­tě do sed­mi­ce mož­nost návštěvy Muzea sou­čas­né­ho umě­ní v Běle­hra­dě, kam se uměl­ky­ně vrá­tí po 44 letech – http://eng.msub.org.rs/announcement-the-cleaner-marina-abramovic-retrospective-exhibition-11

Bez pev­né­ho mís­ta poby­tu
Trva­le v pohy­bu
Bez­pro­střed­ní kon­takt
Vztah k mís­tu
Samo­stat­ná vol­ba 
Pře­kra­čo­vá­ní hra­nic
Ris­ko­vá­ní
Ener­gie v pohybu

Bez zkou­šek
Bez před­ví­da­tel­né­ho kon­ce
Bez opa­ko­vá­ní
Vět­ší míra zra­ni­tel­nos­ti
Vysta­ve­ní se náho­dě
Prvot­ní reak­ce
(MANIFEST ART VITAL / ŽIVÉ UMĚNÍ)

Název výsta­vy The Cle­a­ner, v pol­ské ver­zi Do czysta, v češ­ti­ně těž­ko vybrat zda Čis­tič, Čis­tič­ka, Uklí­zeč­ka, je jis­tým dru­hem úkli­du v tvor­bě a zázna­mech o tvor­bě Mari­ny Abra­mo­vić. Úkli­do­vou komo­rou se v Pol­sku sta­lo Cen­t­rum sou­čas­né­ho umě­ní Znám­ky času v Toruni a retrospek­ti­va až na jeden sál zabra­la veš­ke­rý pro­stor cen­t­ra od pří­ze­mí přes síně a míst­nos­ti v 1. a 2. pat­ře, po záze­mí pro reper­for­me­ry na stře­še budo­vy, dtto kinosál s pro­jek­cí doku­men­tů, něko­lik regá­lů knih­ku­pec­tví s nabíd­kou knih, kata­lo­gů a pla­ká­tů, nebo stě­ny s vel­ko­for­má­to­vý­mi foto­gra­fie­mi Mari­ny Abra­mo­vić v turec­kém sedu, či s prs­tem nad svíčkou.

Sou­čás­tí výsta­vy byly i rekon­struk­ce někte­rých per­for­man­cí. Sama uměl­ky­ně vymys­le­la kon­cept reper­for­man­cí, kte­ré pro­vá­dí sama, nebo pro úče­ly retrospek­ti­vy pově­ří spo­lu­pra­cov­ní­ky výbě­ro­vým říze­ním na reper­for­me­ry, kte­ří reper­for­mu­jí za ni. Pro­to­že si je vědo­ma, že poru­šu­je svůj vlast­ní v úvo­du člán­ku umís­tě­ný mani­fest, věno­va­la důvo­du k pou­ži­tí reper­for­man­cí vysvět­le­ní, kte­ré tu nechci vysvět­lo­vat. My jsme zaži­li tři reper­for­man­ce – Cibu­le, Osvo­bo­zo­vá­ní pamě­tiPodob­né ilu­ze. Asi nej­za­jí­ma­věj­ší bylo sně­de­ní neo­lou­pa­né cibu­le, kdy reper­for­mer­ka byla usa­ze­na para­lel­ně s pro­jek­cí zázna­mu ori­gi­nál­ní per­for­man­ce a ze srov­ná­ní a časo­vá­ní vyply­nu­lo, že zvo­li­la mno­hem vět­ší cibu­li a trá­pi­la se o mno­ho déle než teh­dy Mari­na Abra­mo­vić. Podob­né ilu­ze jsou nehyb­né tan­go, tedy zamrz­lá taneč­ní pozi­ce a k tomu hřmí­cí hud­ba. I reper­for­mer Osvo­bo­zo­vá­ní pamě­ti, což je vypouš­tě­ní slov, byl insta­lo­ván před pro­jek­cí zázna­mu ori­gi­nál­ní akce s vypnu­tým zvu­kem – vzni­kl tak tro­chu (nechtě­ný?) efekt dabin­gu. Na dal­ší den byla plá­no­va­ná – námi již bohu­žel ne, neboť byl den odjez­du – reper­for­man­ce slav­né nezva­ži­tel­nos­ti a nepo­sti­ži­tel­nos­ti Impon­de­ra­bi­lie, kdy se návštěv­ní­ci výsta­vy muse­li pro­dí­rat nahý­mi těly Mari­ny a Ula­ye zužu­jí­cí­mi a sužu­jí­cí­mi vchod do gale­rie. K tomu­to byla v Toruni ve vstu­pu do jed­no­ho ze sálů zbu­do­vá­na zeď se špa­le­to­vý­mi fut­ry a na stě­ně ved­le vise­ly dva bílé župa­ny, či spí­še nemoc­nič­ní andě­ly pro reper­for­me­ry, nebo mož­ná i pro návštěv­ní­ky, kte­ří by k tomu měli odva­hu. My odva­hu nena­šli, i když jsme původ­ně chtě­li. Nicmé­ně po kon­flik­tu v jiném ze sálů, kdy autor toho­to člán­ku vle­zl a ulehl do rakve s pod­hlav­ní­kem z magic­ké­ho kame­ne a s newage­ov­skou uzdra­vo­va­cí kni­hou a byl his­tri­ón­ský­mi kus­to­dy nej­pr­ve nepo­všim­nut a poslé­ze vyhnán z hro­bu, už k tomu bohu­žel neby­la ta správ­ná atmo­sfé­ra, ani zmí­ně­ná odvaha.

Expo­ná­tů, nebo před­ur­če­ných míst, kde si mohl návštěv­ník zare­per­for­mo­vat, bylo víc, ale hra­ni­ce, kdy mohl a kdy ne, neby­la zce­la jas­ná. Mohl nazout olb­římí kamen­né trep­ky, při­lo­žit čelo, srd­ce, geni­tá­lie na magic­ké kame­ny, mohl used­nout ohlu­šen neslu­chát­ky pro­ti sobě do kře­sel a dle poky­nů se vpí­jet dru­hé­mu do očí. Původ­ně asi mohl vlézt do slav­né dodáv­ky, v níž Abra­mo­vić s Ula­yem ces­to­va­li a per­for­mo­va­li krou­že­ním do úpl­né­ho vyčer­pá­ní. Uvnitř byla výsta­va foto­gra­fií, k níž se návštěv­ník nedo­stal, neboť orga­ni­zá­to­ři z oba­vy před hor­da­mi natáh­li impro­vi­zo­va­ně do dve­ří špa­gát. Tři poko­jíč­ky-hníz­da (kde své­ho času uměl­ky­ně něko­lik dní pobý­va­la), kte­ré byly zavě­še­ny na stě­ně pří­stup­né po žeb­ří­cích se šprycle­mi z nožů ostřím vzhů­ru, byly nej­spíš nepří­stup­né, nebo byli nepří­stup­ní kus­to­di, či návštěv­ní­ko­va kuráž. Jed­nu samo­stat­nou míst­nost vypl­ňo­val deset met­rů dlou­hý stůl, jenž měl upro­střed po celé dél­ce žlab napl­ně­ný mixem rýže a čer­né kula­tozrn­né čoč­ky. Dob­ro­vol­né popel­ky s neslu­chát­ky tří­di­ly rýži od čoč­ky a zapi­so­va­ly výsled­ky na papír. Zde jsme v tichu a use­brá­ní strá­vi­li posled­ní dvě skvě­lé hodi­ny návštěvy skvě­lé retrospek­ti­vy Mari­ny Abramović.

Přes­to­že je mož­ná div­né a lec­kdy pro­ti­zá­sa­do­vé, když se ješ­tě za živo­ta uměl­ce jeho vlast­ní­ma ruka­ma po kan­to­rov­sku z „člo­vě­ka-orchest­ru” stá­vá „člo­věk-muze­um”, je pěk­né, o©hromující a uži­teč­né vidět vše, co je vcel­ku bez pro­blé­mů dohle­da­tel­né, hez­ky pohro­ma­dě na jed­nom hez­kém mís­tě v hez­kém měs­tě. O to víc, byl-li celý výlet za Mari­nou Abra­mo­vić do Toru­ně naro­ze­ni­no­vým darem autor­ky pře­kla­du mani­fes­tu auto­ro­vi článku.

Na Běle­hrad! Na Bělehrad!

Publikováno
V rubrikách Recenze

Od Ondřej Pumr

ede domov pro seniory. Vede amatérskou více performující než divadelně formující skupinu D.R.E.D., kde je autorem, režisérem a výtvarníkem. Prošel sportem, stavebnictvím, pošťáctvím, učitelstvím, civilní službou, infekcí, zdravotnictvím, nezaměstnaností, domem na půli cesty a prochází zmíněnými vedoucími funkcemi a rodičovstvím. Tím posledním spolu s Terezou Vlachovou, tlumočnicí a překladatelkou.