Eymen — Úhel pohledu

foto: Vojtěch Brtnický

foto: Vojtěch Brtnický

Cho­re­o­gra­f­ka a taneč­ni­ce Len­ka Kni­ha Bar­tůň­ko­vá roze­hrá­la s pod­po­rou zpě­vač­ky Ridi­ny Ahme­do­vé struk­tu­ro­va­né impro­vi­zač­ní site-spe­ci­fic před­sta­ve­ní upro­střed kru­hu divá­ků ve stí­nu vět­vo­ví praž­ské Stro­mov­ky. Na vzni­ku před­sta­ve­ní se podí­lel i Gha­na Dan­ce Ensem­ble. Uve­de­ní před­sta­ve­ní před­chá­zel stu­dij­ní pobyt cho­re­o­gra­f­ky v Ghaně.

Téma smr­ti zajis­té není v tan­ci i umě­ní obec­ně neob­vyk­lé; prá­vě nao­pak. Vždyť Éros a Tha­na­tos jsou věč­ná téma­ta umě­ní. Tako­vá před­sta­ve­ní se však obvykle ode­hrá­va­jí v uza­vře­né inti­mi­tě diva­del­ních inte­ri­é­rů. Out­do­o­ro­vé před­sta­ve­ní na téma smr­ti, navíc impro­vi­zač­ní, navíc dále s účas­tí nepro­fe­si­o­ná­lů je – při­nejmen­ším v Evro­pě  – ale poměr­ně výstřední.

Zvu­ko­vý dopro­vod tvo­řil jed­nak zpěv Ridi­ny Ahme­do­vé, jed­nak ze zázna­mu vysí­la­né výro­ky a úva­hy nezná­mých lidí na téma smrt. Impro­vi­za­ce se účast­ni­la a zevnitř ji usměr­ňo­va­la a pod­ně­co­va­la cho­re­o­gra­f­ka spo­leč­ně s taneč­ní­kem a cho­re­o­gra­fem spo­lu­pra­cu­jí­cí­ho na pro­jek­tu Gha­na Dan­ce Ensem­ble Cli­f­for­dem Selor­mem Ame­te­fem. Ten spo­leč­ně s cho­re­o­gra­f­kou občas „naho­dil“ před­sta­ve­ní, když laic­kým taneč­ní­kům došla inspi­ra­ce, když „spa­dl řetěz“. Před­sta­ve­ní nejis­té­ho, nepro­gnos­ti­ko­va­tel­né­ho  vývo­je jis­til zevnitř ješ­tě taneč­ník breaku.

Účast­ní­ky byli z vel­ké čás­ti prav­dě­po­dob­ně seni­o­ři z kur­zů, kte­ré pro ně vede cho­re­o­gra­f­ka. Ti s vel­kou váž­nos­tí vstu­po­va­li do vzá­jem­ných inter­ak­cí a pře­kra­čo­va­li navyk­lé hra­ni­ce spo­le­čen­ské­ho sty­ku. Může­me jen hádat, co pro ně při­ná­ší odlo­že­ní kruný­ře spo­le­čen­ských zvyk­los­tí. Je jen zjev­né, že tuto potře­bu mají, a je cel­kem prav­dě­po­dob­né, že lidí s tako­vou potře­bou je více. Kte­ří si však netrouf­nou pře­kro­čit hra­ni­ci per­for­ma­tiv­ní­ho stu­du. Před­sta­ve­ní bylo prav­dě­po­dob­ně i ote­vře­no par­ti­ci­pa­ci divá­ků, nic zásad­ní­ho se však v tom­to smys­lu ale­spoň nesta­lo. Češi nejsou spon­tán­ní. Je toto ces­ta jak je nau­čit vět­ší spon­ta­ne­i­tě? Těž­ko říct: Za zkouš­ku to stojí.

Z úhlu pohle­du divá­ků vyvstá­va­la spí­še strán­ka psy­cho­lo­gic­ká, pře­kra­čo­vá­ní běž­né­ho kon­venč­ní­ho sty­ku mezi lid­ský­mi bytost­mi než péče o umě­lec­ký tvar. Účast­ní­ci už byli z Len­či­ných kur­zů před­při­pra­ve­ni, nemu­se­li pře­ko­ná­vat prv­ní bari­é­ry. Mys­lím, že ani divá­ci nemě­li pro­blém při­stou­pit na tuto hru. Mož­ná, že někte­rým z nich by se i více líbi­lo upro­střed kru­hu než na židličkách.

Neby­lo pří­liš zjev­né, zda účast­ní­ci nějak zohled­ňo­va­li či ale­spoň necha­li na sebe půso­bit ony výro­ky na téma smrt ze zvu­ko­vé­ho zázna­mu. Mož­ná to neby­lo ani žádou­cí…? Mož­ná to bylo špat­ně k pře­čte­ní?… Smrt tak před nás před­sta­la v civi­lu; nepouš­tě­la na nás žád­nou hrů­zu. Malý tré­nink na zvy­ká­ní si na ni jsme dosta­li; nemů­že nám to uškodit.

Eymen
Kon­cept, účin­ku­jí: Len­ka Kni­ha Bar­tůň­ko­vá, Ridi­na Ahme­do­vá, Ruhia Sadik, Cli­f­ford Selorm Ame­te­fe, Miroslav Maruš­ka, Marie Vnouč­ko­vá, Olexan­dr Dmy­triv
Námět, kre­a­tiv­ní pro­du­cent: Yvo­na Kre­u­zman­no­vá
Cho­re­o­gra­fie: Len­ka Kni­ha Bar­tůň­ko­vá ve spo­lu­prá­ci s taneč­ní­ky
Hud­ba: Ridi­na Ahme­do­vá
Spo­lu­prá­ce na pří­pra­vě zvu­ko­vé­ho mate­ri­á­lu: Mar­tin Ožvold
Pro­duk­ce: Vác­lav Hodo­nic­ký
Pro­du­cent: Tanec Pra­ha z.ú. – mezi­ná­rod­ní fes­ti­val TANEC PRAHA

Publikováno
V rubrikách Recenze

Od Nina Vangeli

Taneční publicistka, absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (obory divadelní věda, ruská, francouzská a česká literatura; dva ročníky literární komparatistiky - do zákazu působení prof. V. Černého na Filosofické fakultě). Publikační činnosti se směla věnovat až po změně režimu v roce 1989. Zaměřuje se zejména na současný tanec, alternativní divadlo a cross-over. Přispívala do řady kulturních periodik jako A2, Divadelní noviny, Svět a divadlo, do kulturní rubriky Lidových a Hospodářských novin a rozhlasu (stanice Vltava) a dalších. V letech 2000-2004 byla šéfredaktorkou revue pro současný tanec Taneční zóna/Dance Zone, dnes je jejím Senior Editorem. Byla dlouholetá vedoucí neoficiální (a nevítané) skupiny fyzického divadla Studio pohybového divadla v sedmdesátých a osmdesátých letech. V devadesátých letech vytvořila i několik operních režií.