Menu

Ohlédnutí za Letní Letnou

Ohlédnutí za Letní Letnou
Foto: František Ortmann

V průběhu babího léta rekapituluji letní divadelní zážitky a nemohu nevzpomenout na Letní Letnou. Atmosféru letošního festivalu novocirkusového umění jsem nasála hned třikrát. Poprvé to bylo v opravdovém letním parnu na Extension od skupiny Interextremiste. Kolem sedící dámy se marně ovívaly vějíři, když se v show nad jejich hlavami prolétla paní z publika na obřím bagru. Inscenace ač opentlena touto extrémní závěrečnou scénou, několika dobrými nápady a sympatickými performery, působila dramaturgicky rozvláčně a utvrdila mě v tom, že nejsou standing ovations jako standing ovations. Dvojice Betes de foir přivezla naopak komorní a poklidné loutkové soiré v menším chapitaux. Mohlo potěšit milovníky zaprášených francouzských antikvariátů a vynalézavých loutek. Bylo milé a poetické, nikoli však nezapomenutelné. Opravdovým zážitkem Letní Letné pro mě však byla inscenace Dans ton coeur skupiny Akoreacro, která festival navštívila před třemi lety festival s inscenací Klaxon. Skupina opět přesvědčila, že je festival schopen přivést absolutní špičky v oboru, za něž jsou vyšší ceny za vstupenky zcela odpovídající. V poslední den festivalu, kdy o celtu stanu bubnovaly kapky deště a podzim byl cítit v kostech, jsem odcházela nadšená z lehkosti i adrenalinové divokosti nového cirkusu.

Napětí u Cirque Interextremiste?
Inscenace Extension (tedy Napětí) nebyla první, co jsme od „extremistů“ zažili. Před čtyřmi lety vystoupili na Letní Letné s nekorektní Exremité, kdy si dva performeři vzali na paškál svého handicapovaného kolegu. Černý humor, tentokrát bohužel ne tak vyhrocený a dotažený, je základem i pro inscenaci Extension. Kýžený efekt, kdy se divák směje i ošívá zároveň, ale dílo nepřineslo.

Hned na úvod nás tři performeři na známou show Extremité odkáží.Jeden z nich přijíždí na vozíčku, jako by nemohl chodit, ale za chvíli z něj energicky vyskočí. Druhého „zchromlého“ muže nasáčkují ostatní dva do kýble a hází na něj kuličky. Pak se ale téma šikanování handicapovaných opustí. Performeři se dále kočkují, škodí si, vrací si navzájem pomyslné údery, kdy jeden vždy přebírá tradiční roli ťulpase, druhý zase vykutáleného chytráka. „Super triky“ z rodiny a la popletové z grotesky Laurel a Hardy sice většinou žádnými triky nejsou, ale za to se za ně vždycky umí performeři pochválit. Na znamení spokojenosti z kapsy ještě s úsměvem vyhodí blýskavé konfety. Přesto však je tento model na půl cesty. Gagy ani komika postav nejsou dovedené do patřičné stylizace a dynamika scének je rozkolísaná.

Pak se na scéně objeví bagr – zbraň, kterou chce performer zničit ostatní dva za jejich zlomyslnosti. Ten vmísí do inscenace náboj. Performeři jsou nucení balancovat na dřevěných deskách vynesených v „chapadle“ bagru do výšky, o to víc, když se zdá, že se z bagru stal robot, který již není ovladatelný lidskou vůlí. Akrobatické výkony zůstávají spíše ve schopnosti udržet se na divoce pohyblivé desce, technicky brilantních a náročných akrobatických kousků se nedočkáme. Opravdové napětí přijde až v momentu, kdy je na desce (lavici) v ramenu bagru vynesena postarší divačka z publika. Uši bombarduje elektro hudba a zlobiví kluci čekají, zda tuhle nezbednost paní vydrží. Točí s ní bez zásadního jištění v několikametrové výšce a my jen doufáme, že je ono číslo předem připravené. Jisté je, že představa sebe sama v její roli, mnoho ostatních diváků patřičně rozechvěla. A tak na sebe aplaus ve stoje nenechá dlouho čekat. Přidávám se, avšak zejména proto, abych viděla na klanící se performery. Zůstává ve mně zjištění, že divák Letní Letné je jiný divák, než kterého znám z běžných divadel – je vděčnější. Ale vlastně z toho mám tak trochu radost. Zdá se totiž, že se Letní Letné daří otevírat nový cirkus široké divácké základně, která možná nakonec dorazí i na stálé alternativní scény.

 

Hračičkové z Betes de foir
Inscenace Betes de foir nás přenese do starých dobrých kočovných dob cirkusu. Postarší pár komediantů - Laurent Cabrol a Elsa de Witte s psíkem, kteří jakoby vypadli z nějaké staré filmové grotesky, nás přivítají v zaprášeném šapitó. To může být zároveň i jejich maringotkou či starým krejčovským salónem, kde si připravují kostýmy na večerní představení. Prošedivělá žena, paní domácí, která se snaží všechno přísně vést, hraje na šicí stroj jako na klavír a muž – velké dítě, hračička - oblečený do staromódního fráčku umí spolykat tisíce pingpongových míčků. Mezi pavučinami jejich čísel se houpá kouzlo starých časů. Tanec klobouku zavěšeného na lanku, „vycvičený“ pejsek, kterému se ale nechce příkazy plnit a místo skákání se rád lenošivě protahuje…tyto drobné skeče nás v představách mohou zavést na francouzský venkov, kdy na plácek přijel starý cirkus a psík byl vydáván pomalu za lva, který skáče obručí.

Scénky doplňuje – a škoda, že jen doplňuje - práce s loutkami. Ty dvojice vykouzlí jakoby nic ze skoro zrezivělého harampádí. Nejefektnější je pak scéna, kdy performerka navlékne svoje nohy do jedné látkové loutky, která představuje rozpustilého chlapíka a ruce do druhé loutky – buclaté Mandy a bravurně s nimi zahraje jejich společný tanec jako na venkovské zábavě.

Diváci odcházeli naladěni na Francii a možná si někdo z nich potom ještě zašel na crepes ve stánku hned vedle., ale obávám se, že na příští Letní Letné už si na tuhle dvojku hračičků nebudou pamatovat.

Divoký tep tvého srdce
Inscenace Dans ton coeur skupiny Akoreacro ve mě naopak silně zarezonovala. Dechberoucí akrobatická čísla muskulaturní i obratné skupinky akrobatů, kterým vévodí jedna žena , jsou spojená příběhem, který je odvyprávěn v našlápnutém tempu. Realita je zahalená do atmosféry snu a představ i nekončící hravosti, občas opepřené černým humorem. To všechno se mi vybaví se vzpomínkou na chladný večer v chapitaux a bude ještě dlouho spolu s nadšením, se kterým jsem odcházela.

Příběh je velmi jednoduchý. Muž a žena se seznámí, zamilují se, mají děti a pak se jim zdá o jiných ženách a mužích. Nekomplikovaná dějová linka je však podána věrohodně s velkou výmluvností i nadsázkou tak, že nepřekročí hranici banálnosti a divák se dokonce může s některými etapami života jednoduše ztotožnit. Vidíme ženu, jak provádí běžné denní činnosti. Její byt představuje několik elektronických spotřebičů, které jsou postupně různě akrobaty přemisťovány. Performeři ji však při těchto činnostech doslova přenáší nebo s ní dokonce přebíhají přes scénu. Jejich ramena, jejich paže slouží jako stupátka, po kterých může akrobatka Claire Aldayi běhat, vymrštit se, udělat přemet. Proto se do scény dostává obrovská dynamika i lehkost. Při míchání kašičky nebo přihřívání mlíčka v mikrovlnné troubě zvládá ještě obtelefonovat a zařídit všechny praktické úkoly. Obraz střídá obraz. Její partner – drobný Antonio Segura Lizan pobíhá okolo nejprve s kočárkem, posléze s dalším dítětem v nosítku, ale hlavně je výtečný artista. Na hrazdě doslova létá. Exceluje například ve vrcholovém čísle, kde oba artisté přeskakují neuvěřitelnou vzdálenost ve vzduchu z jednoho závěsu hrazdy na druhý vysoko nad zemí. Stejně tak jistě působí v milostné scéně na hrazdě ve výšce několika metrů, ve které se takzvaně „zapomene“ s jistou femme fatale v černých brýlích s dlouhými vlasy. Z předešlé scénky víme, že se s ní seznámil na jisté kabaretní show. Dekadentnost a pikantnost scény podporuje fakt, že se jedná o jednoho ze svalnatých chlapíků namaskovaného za ženu. Jejich proplétání a vzájemné přehazování v kouřové cloně rozproudí i zájem těch, kteří do té doby vykukovali na místech zpoza sloupů chapitaux.

Poetickými jsou pak momenty, kdy se performerka koupe v reálné vaně plné bublinek – svých zasněných představ, umístěné opět ve vzduchu či koupačka trenéra a plavčíka, kdy se akrobat na hrazdě vertikálně pohybuje hlavou dolů jako by dělal tempa. Díky perfektnímu svícení funguje divadelní imaginace natolik, že máme pocit, jakoby opravdu plaval v bazénu.

Režisérovi Pierrovi Guilloisovi se daří neztratit dech. Show uhání vpřed a neomrzí se, aniž by sklouzla do dějové popisnosti či trapnosti. Asi je to pro to, že se nebere tak vážně. To vidíme například při závěrečné scéně, kdy si dává dvojice vzájemně pořádnou nakládačku plnou zákeřných úderů pěstí. Pohybová stylizace scény jakoby vypadla z nějakého animovaného filmečku typu Pepek námořník.

V každém případě věřím, že tohle setkání s novým cirkusem, kde mužům na pažích svaly jen hrají a které korunuje hbitost ženy, rozhodně zůstane v mém srdci.

Extension  -  Cirque  Inextremiste
podle nápadu : Yann Ecauvre
hrají : Yann Ecauvre, Rémi Lecocq  a Sylvain Briani-Colin / Jérémy Olivier / Rémi Bezacier
světla : Sébastien Hérouart
režie : Frédéric Guillaume

BÊTES DE FOIRE - - petit théâtre de gestes
tvorba: Laurent Cabrol & Elsa de Witte
hrají: Laurent Cabrol & Elsa de Witte
Cie Bêtes de Foire - petit théâtre de gestes

AKOREACRO / DANS TON COEUR
režie : Pierre Guillois
akrobaté: Claire Aldaya, Romain Vigier, Maxime Solé,  Basile Narcy, Maxime La Sala, Antonio Segura Lizan, Craig Dagostino, Joan Ramon Graell Gabriel,  Vladimir Tserabun, Eric Delbouys,Nicolas Bachet, Johann Chauveau, Fabrice Berthet & Yuri Sakalov
<
choreografický dohled : Roberto Olivan
kostýmy : Elsa Bourdin assistée de Juliette Girard et Adélie Antonin
scénografie : Jani Nuutinen / Circo Aereo

Markéta Faustová

Redaktorka webu a časopisu Taneční zóna. Absolvovala divadelní vědu na Univerzitě Karlově. K tanci má blízko nejen teoreticky – intenzivně navštěvuje různé tanečník kurzy a workshopy a také působila jako manažerka s Vertedance Company. Pracuje jako PR manažerka kulturních projektů v agentuře 2media.cz. Vede hodiny flow jógy. 

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?