Menu

Zachytit v prstech minulost

Zachytit v prstech minulost
foto: Michal Hančovský

Mozaiku krátkých scén, jejichž společným pojítkem byla minulost a její vliv na přítomnost člověka představil český choreograf Karel Vaněk na konci března v holešovickém Studiu Alta. V představení trefně pojmenovaném Nostalgiáda také vedle svých vrstevníků (ve složení Monika Rebcová, Anka Sedláčková a Olaf Reinecke) sám vystoupil.

Pomyslných hlavních rolí se však v rámci celé čtveřice chopily ženy; zatímco v případě Moniky Rebcové hrál tanec dominantní úlohu, u Anky Sedláčkové nabralo na významu také mluvené slovo. Její vyprávění z dětství a období dospívání vytvářelo velmi volný dějový rámec, do něhož bylo možné většinu scén nějakým způsobem zařadit. Své vyprávění Sedláčková zabalila do lehkého humoru, nostalgie, ale také nadhledu, který změkčoval dopad jejích slov, bez ohledu na vážnost témat. Ta se týkala zejména mezilidských vztahů, výchovy či střetu dětského světa se světem dospělých Podobným způsobem byl potom veden také její pohyb, který se často odehrával jakoby mimoděk, mimo proud řeči. A jindy zase paralelně s ním, což v některých chvílích působilo až ironicky, jako narážka na přestylizované vyprávění tělem (podobně jako se tomuto tématu věnuje například Dora Hoštová ve svém Procesu) . Rebcová naopak byla ve svém vystupování typově odlišná, tanečnější, nicméně obě se se svými sekvencemi pracovaly citlivě a po svém; zajímavé bylo uvědomění si, že tu nic diváka nenutilo obě tanečnice srovnávat, jednotlivé jejich sekvence jako by si v dokonalém souladu předávaly slovo . Reinecke i sám Vaněk při tom spíše jen sekundovali a pomáhali dovytvářet celkový dojem – neříkal bych však jen „kosmeticky“, to bych oběma křivdil. Celá inscenace měla nádech milého přátelského setkání naplněného nostalgií, trochu přibarveného jednou na tom místě, jednou na onom, nikdy však ne moc. Bylo cítit, že minulost tu není nazírána s důrazem na objektivitu, ale že se tu nechává volný prostor jak nasazování oněch příslovečných růžových brýlí, které byly ostatně upřímně přiznány už v začátku inscenace, tak brýlí s tmavými skly. Byla tu cítit vroucnost, vzájemné pochopení, vše okořeněné milým humorem. Jako červená nit se inscenací vinulo poselství, že koketovat s minulostí je nevyhnutelné a přirozené, zároveň ale není samospasitelné a neřeší všechny problémy přítomnosti, ať už je přináší okolní svět či samotné tělo, poddávající se plynutí času.

Právě přítomnost se přitom zásadním způsobem promítá do minulost a v důsledku určuje optiku, se kterou doby minulé nazíráme, jako jednoduchá zpětnovazební smyčka, jednou s pozitivní jindy negativní zpětnou vazbou. Navzdory výše zmíněnému však zůstalo mezi mnou a účinkujícími určité vzduchoprázdno. Jako bych nebyl úplně, marketingově řečeno, „cílovkou“ dané inscenace.

Ovšemže sám také vzpomínám a zaobírám se minulostí, kde často hledám odpovědi, v tom mi byla Nostalgiáda vcelku blízká, nicméně zde, jako by kolem mě proplouvali příběhy, z nichž mi vždycky chyběl nějaký významný dílek k jeho plnému prožití. A každá nedostavěná skládanka sebou nezbytně nese pocity marnosti, což zná každý, komu někdy chyběl dílek z jinak kompletního puzzle. Mně osobně tam tento pomyslný dílek chyběl, ale nějak nejsem schopen dát to za vinu Nostalgiádě.

Nostalgiáda
Režie: Karel Vaněk
Choreografie a tanec: Monika Rebcová, Olaf Reinecke, Anka Sedláčková, Karel Vaněk
Koncept: Guido Preuss, Lucia Kašiarová
Dramaturgie: Guido Preuss
Soundscape: Karel Vaněk
Kostýmy: Melanie Riester

Psáno z druhé reprízy, která proběhla dne 25.3.2018 ve Studiu Alta.

Jakub Novák

Povoláním i odborností buněčný biolog se po studiu na Přírodovědecké fakultě UK věnoval v domácí rubrice deníku Aktuálně.cz psaní o politice, školství a v neposlední řadě také kultuře, zejména tanci, kterému se ve volném čase aktivně věnuje. Po návratu z této životní odbočky zpět k výzkumu pokračuje v psaní o tanci a - kultuře obecně - v rámci externí spolupráce s Taneční zónou a deníkem Aktuálně.cz.

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?