Menu

Extrakt z Malé inventury 2018

Extrakt z Malé inventury 2018
foto: arhiv Malá inventura

Festival nového divadla Malá inventura přestavil letos pošestnácté výběr z českých i zahraničních divadelních projektů. Nespojuje je žádné jednotné téma, ale pouhý fakt jisté mladistvé svěžesti. Cílem hlavních organizátorů festivalu (Adriana Světlíková a Petr Pola) je totiž ukázat (a samozřejmě podpořit) proměnlivou tvář mladého divadla takovou, jak se formuje a jak dnes vypadá, chtělo by se říct nezaujatý a nekonfliktní „docufestival“. Na programu se však najde opravdu všelicos, což automaticky vede ke zvědavosti, co mladé divadlo dneska teda řeší.

Necelé tři dny strávené na festivale ukázaly, jak je to mladé divadlo drzé, experimentální, zasněné, hravé, politicky i sociálně angažované, možná trochu naivní, ale odhodlané. Mimo to je i hodně pohybové, taneční a trochu muzikální, což jednoznačně svědčí o tom, že progresivní divadelní umění nemá potřebu formálních škatulek a naopak hranice žánrů překračuje a objevuje formy nové. Fyzické divadlo a tanec se dostávají na naprosto nečekaná místa (dokonce i do činohry, vážený pane nový umělecký vedoucí ND Brno Šotku). Možná proto, že se současné společnosti citelněji dotýkají aktuální témata ztvárněná v abstraktnějším pohybovém formátu než pomocí příběhu a realistické dramatické situace. Radši se dnes prohlíží obrázky a videa než čtou slova. Ať už je to vlivem médií, televize či nezastavitelným úpadkem civilizace, není však vůbec jisté, že společnost čtení obrazů ovládá. No a proto, že vizuální média jsou do značné míry manipulativnější než text, divadlo to vědomě či intuitivně reflektuje a snaží se tuto nutnou dovednost pro přežití v současném světě kultivovat (když už se o to nestará školství).

V pohybové snůšce za mé tři dny se mimo jiné objevil koprodukční revuální projekt Mine a carrolovsky zasněný i děsivý Kabaret Velázquez. Zhlédnuté produkce přivádí k úvaze nad dvěma protipóly. Na jedné straně stojí inscenace uzavřená do svého vlastního světa, na druhé straně dílo s ambicí aktivně a čitelně pojmenovávat aktuální společenské fenomény. Kabaret Velázquez a Mine se svou formou navzájem velmi podobají. Oba projekty se skládají z jednotlivých na sobě nezávislých výstupech, oba mají formu kabaretu či revue, u obou jsou pohybové scény proloženy instrumentálními či zpívanými výstupy, oba v sobě mají míru humoru a hořkosti. Ovšem výsledkem je úplně odlišný vztah k realitě. Mine je mnohem lépe čitelnější, a tím i ve své výpovědi ostřejší. Odkazuje ke každodenní životní zkušenosti, kterou nechává všem pěkně, jak se říká, „sežrat“. Kabaret Velázquez se naopak vůči divákovi staví velmi laskavě a dílo se samo nabízí jen jako možnost, aniž by cíleně popichovalo. 

Mezi harampádím vyrůstají příběhy
Kabaret Velázquez  Jana Komárka připomíná lyrickou báseň. Někde mezi scénickými „verši“ lze zachytit různé atmosféry, témata, nebo příběhy pocházející inspirované tvorbou španělského barokního malíře Diego Velázqueze. Tanečnice (Andrea Miltnerová a Lucia Kašiarová) a hráčka na violu da gamba (Hana Fleková) oblečené do konstrukcí barokních sukní připomínají dřevěné loutky, které diriguje démonický principál (Irina Andreeva) svým pohybem taktéž evokující spíše hračku než člověka. Kabaret Velázquez představuje cizí starožitný svět plný moře, vzpínajících se koní, vášnivé lásky i soubojů a zapomenutých jmen, do něhož je přihlížející pozván. Jestli se chce divákovi vstoupit, záleží na jeho vlastním rozhodnutí. 

Rekviem za všechny prachy
Naopak severská audiovizuální performance Mine  Nely Kornetové a skupiny T.I.T.S. vytváří velmi podrobnou studii úporné snahy „něco“ vlastnit, v současnosti tolik určující identitu člověka. Hlavními účinkujícími operetní freakshow jsou tři performerky (Nela Kornetová, Lærke Grøntved, Josephine Kylén-Collins) a jeden performer (Tobias Shaw) připomínající zombie, jejichž tělo rozložila, nebo ještě rozkládá ochota prostituovat, což dokládá kostým jako z lynchovského nočního baru. Strukturu performance tvoří méně či více podivné výstupy jako například když Tobias Shaw vypráví o své lásce k jezení ryby a k penězům, když Nela Kornetová se staženými kalhotami ke kotníkům „označkuje“ stříkáním z lahve do kruhu část scény nebo když se Josephine Kylén-Collins líbá s Tobiasem Shawem na dva metry daleko. Performeři vyjadřují svůj postoj ke konzumu explicitněji a drsněji s každým dalším obrazem. V jedné z posledních scén performerka Josephine Kylén-Collins stále dokola opakuje frázi „I have“, přičemž každé opakování doplní novým slovem a poté si nacpe do úst ředkvičku. V tomto konání pokračuje tak dlouho, dokud se nezačne dávit. Během celého „očistného“ procesu ji obklopují ostatní performeři parafrázující postavy z reklam hlavně prostřednictvím přepjatého amerického úsměvu. Úspěšný výrobce se měří počtem přecpaných konzumentů. 

Nejpřesvědčivěji v kritice konzumní společnosti zapůsobí mimo dražbu perverzně zdobených trenýrek Tobiase Shawa (které se prodaly za 400 Kč), zpovídání publika ohledně majetku. Každý, komu „přivěsí“ Nela Kornetová mikrofon k ústům, má zopakovat a doplnit frázi „I have“. Tato scéna vyznívá velice hořce zejména proto, že se většina výpovědí vzpírá sarkasmu situace, kterou performeři nastavili. Jistě je to od nich značně podlé, protože se jejich výsměchu nedá bránit jinak než sebeironií. Není to ale geniální, když se divadlo dokáže individuu schovanému v mase dostat až pod kůži? 

Kabaret Velázquez i Mine svou formou i náladou připomínají sen a oba by byly spíše noční můrou. Rozdíl však spočívá v tom, že v druhém z obou případů se z této můry probudit nelze. To však nemíním jako sentimentální povzdech na závěr, ale jako narážku na možnou angažovanost tolik poetické performance jako je Mine, což je dle mého téma k dalšímu promýšlení.

Barbora Kašparová

Začínající redaktorka webu Taneční zóna. V současnosti studuje divadelní vědu a germanistiku na FF MU. Tanci se věnuje i ve svém volném čase v Souboru irských tanců Démáirt, kde se zabývá i o tvorbou vlastních choreografií. Pracuje jako lektorka kurzů irského tance pro děti i dospělé.

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?