Mortal Combat Lenky Vagnerové

foto: Michal Hančovský

foto: Michal Hančovský

Ama­zon­ky, váleč­ni­ce, kte­ré pod­le vyprá­vě­ní žily v oblas­ti Malé Asie pod Kav­ka­zem a na úze­mí dneš­ní­ho Kry­mu, byly dra­vé a neú­pros­né pan­ny. Zabí­je­ly, bra­ly opi­á­ty a vládly. V insce­na­ci Len­ky Vág­ne­ro­vé jejich legen­da oží­vá a sílí tak jako mož­ná v naší spo­leč­nos­ti arche­typ ženy bojovnice. 

Čty­ři ženy — Fan­ny Barrou­qué­re, Mar­ké­ta Frosslo­vá, Simo­na Macho­vi­čo­váBar­bo­ra Rokos­zo­vá při­chá­zí ve vol­ných čer­ných kalho­tách, kabát­cích s apli­ka­ce­mi kože­ši­ny mohou při­po­mí­nat japon­ské bojov­ní­ky — samu­ra­je (mimo­cho­dem v Japon­sku žil také klan žen váleč­nic, kte­rým se říka­lo Onna-buge­isha.) Per­for­mer­ky se našleh­nou tem­nou ener­gií omam­né lát­ky a pohyb jejich těla dosta­ne jinou kva­li­tu – bobt­na­jí a zpo­ma­le­ně se krou­tí tak jak dro­ga zabí­rá jako při slow moti­on v ani­mo­va­ných počí­ta­čo­vých hrách nebo ve fil­mu typu Mat­rix. Bez ovlá­dá­ní moz­ku je tělo opo­je­né samo sebou. Do tvá­ře se jim dosta­ne nelid­ský a nepří­tom­ný až stra­ši­del­ný výraz jaký občas vídá­me u feťa­ček z uli­ce. A pak začne boj …

Taneč­ni­ce se posta­ví čelem pro­ti pub­li­ku jako smeč­ka, zatnou ruce v pěst a kopou. Roz­dě­lí se do dvo­jic a zápa­sí spo­leč­ně v páru, jako­by tré­no­va­ly na oprav­do­vé­ho sou­pe­ře. Sna­ží se vzá­jem­ně nachy­tat v momen­tu, kdy jed­na z nich nedá­vá pozor. Pou­ží­va­jí váhu své­ho těla, aby se dosta­ly na zem. Váš­ni­vě a lač­ně roz­dá­va­jí úde­ry hla­va ne hla­va. Pod agre­sí tu však zpo­čát­ku cítí­me žen­skou souná­le­ži­tost, sílu sku­pi­ny, kmene.

A potom si vez­mou na pomoc zbra­ně – dlou­há lasa, kte­rá drží za zády tak, že zeza­čát­ku vypa­da­jí jako oca­sy čer­tů, kůly i sekyr­ky. Švi­ha­jí a seka­jí. V kaž­dé kru­tos­ti zaží­va­jí slast, eufo­rii. Čer­ná ener­gie je pohá­ní a žene dopře­du. Po žen­ské něž­nos­ti tu nesmí být ani památ­ky. Ženy mat­ky mezi Ama­zon­ka­mi neži­jí. Mar­ké­ta Frosslo­vá se obje­ví s vycpa­ným bři­chem, násled­ně na to vez­me do ruky kůl a začne do bři­cha dávat rány. Těhot­ná kru­tos­tí, vysy­pá­vá pod kaž­dým úde­rem zpod hábi­tu hla­vy zne­škod­ně­ných nepřátel.

Scé­no­gra­fie je jed­no­du­chá. Tvo­ří ji pově­še­né figurí­ny, čer­né muž­ské posta­vy v kápi, kte­ré jako sku­pi­na pro­tiv­ní­ků visí na lan­kách v pra­vém zad­ním rohu jeviš­tě. Jsou to snad stí­ny mrtvých, kte­ré tyhle divé ženy zabily?

Spo­je­ní cho­re­o­gra­f­ky Len­ky Vág­ne­ro­vé, kte­rá ve své tvor­bě tíh­ne k vel­mi fyzic­ké­mu pohy­bu, k part­ne­ři­ně podob­né capo­ei­ře a bojo­vé­ho instruk­to­ra Rad­ka Mačá­ka, vytvá­ří neko­neč­nou pal­bu rych­lých pohy­bů, kdy se taneč­ni­ce ani nena­dech­nou. Pohy­bu­jí se v ost­ré dyna­mi­ce elek­tro hud­by a  ryt­mic­kých bea­tů bub­nů, kte­ré dva hudeb­ní­ci roz­dá­va­jí jak rány naži­vo na scé­ně. Při­tom však per­for­mer­ky vytvá­ří ucho­pi­tel­né posta­vy. Drob­ná Bar­bo­ra Rokos­zo­vá, taneč­ni­ce původ­ně z Ost­ra­vy, zaží­vá svou bojo­vou ini­ci­a­ci. Je zdr­žen­li­věj­ší, ješ­tě v ní je stá­le mno­ho myš­le­nek cit­li­vé mla­dé dív­ky, kte­ré musí ostat­ní bojov­ni­ce vymý­tit. Mar­ké­ta Frosslo­vá, kte­rá je původ­ně hereč­kou, napl­ňu­je svou posta­vu sty­li­zo­va­nou ges­ti­kou a la pan­to­mi­ma zlých figu­rek z kres­le­ných dět­ských fil­mů. Simo­na Macho­vi­čo­vá je „zku­še­nou bojov­ni­cí“, kom­bi­nu­je žen­skou tvr­dost i zákeř­nost s dáv­kou leh­ké zvrh­los­ti. Fan­ny Barrou­qué­re je pořád v rau­ši, dostá­vá se do něj nato­lik, že ješ­tě na kla­něč­ce po rocker­sku hro­zí, vypla­zu­je jazyk a uka­zu­je paro­há­če, zna­me­ní, kte­ré původ­ně ozna­čo­va­lo poko­ře­ní muže.

A tady se nabí­zí otáz­ka, proč Len­ka Vág­ne­ro­vá posí­lá Ama­zon­ky na scé­nu. Je to snad pro­to, že žije­me v eta­pě, kdy muž­ská ener­gie v ženách stou­pá a žena musí podá­vat výko­ny na růz­ných polích od mateř­ské­ho po pra­cov­ní záro­veň? Mají Ama­zon­ky dodá­vat dneš­ní ženě bojov­nou ener­gii, aby to všech­no zvlád­la? Je to osla­va arche­ty­pu ženy – bojov­ni­ce? To zůstá­vá s otaz­ní­kem, pro­to­že když se celá hra změ­ní v thriller, ze smě­jí­cích se roz­škle­be­ných úst taneč­nic crčí krev, kte­rou si poma­zá­va­jí po zafa­čo­va­ných prsou a léta­jí do divá­ků zavě­še­né na akro­ba­tic­kých gumách, vypa­da­jí niko­li jako váleč­ni­ce ale jako bes­tie. Bojo­vá ener­gie pře­chá­zí ve zbě­si­lost i šílen­ství. A to už se od hrdin­né­ho kon­cep­tu tro­chu odklání.

Ama­zon­ky jsou dra­ma­tur­gic­ky vel­mi dob­ře vysta­vě­né dílo, kte­ré přes ener­ge­tic­ky vyso­ko nasa­ze­nou lať­ku ješ­tě gra­du­jí. Jsou opět bri­lant­ním záse­kem reno­mo­va­né tvůr­ky­ně. Bude­te hltat kaž­dý pohyb, bude­te mít husí kůži a bude­te se mož­ná i tro­chu bát. Je to totiž oprav­du nářez… 

Ama­zon­ky
Kon­cept a cho­re­o­gra­fie: Len­ka Vag­ne­ro­vá
Koor­di­ná­tor bojo­vých scén: Radek Mačák
Hud­ba: Tomáš Vychy­til
Scé­no­gra­fie, kos­týmy: Michal Heri­ban
Účin­ku­jí: Fan­ny Barrou­qué­re, Mar­ké­ta Frösslo­vá, Simo­na Macho­vi­čo­vá, Bar­bo­ra Rokos­zo­vá, Tomáš Vychy­til, Hynek Obst
Light design: Michal Kříž
Sound design: Andrej Jurkovič

Publikováno
V rubrikách Recenze

Od Markéta Faustová

Redaktorka webu a časopisu Taneční zóna. Absolvovala divadelní vědu na Univerzitě Karlově. K tanci má blízko nejen teoreticky – intenzivně navštěvuje různé tanečník kurzy a workshopy a také působila jako manažerka s Vertedance Company. Pracuje jako PR manažerka kulturních projektů v agentuře 2media.cz. Vede hodiny flow jógy.