Menu

Hit no difference

Hit no difference
foto: archiv Cirk La Putyka

Nová inscenace Cirku La Putyka Hit, tell the difference přineslo výživnou divokou energii, není divu, když tentokrát neřádili pouze čeští i kanadští performeři, ale také desítka akrobatů z africké Rwandy. Setkání dvou tanečních hemisfér - naší evropské racionální a té instinktivní africké bylo příjemným pozdvižením Letní Letné 2017.

Trávník a baletizol rozdělují jeviště na dvě poloviny. Jako by to byly půlky stejného hřiště, které je ve dví rozděleno průhlednou stěnou z plexiskla. Na scéně se objevují performeři oblečeni do elastických celotělových trikotů v zářivých barvách – zelená, fialová, žlutá. I jejich tvář je pokrytá látkou. Podobni mimozemským návštěvníkům začnou tančit ve stylizovaných pohybech (např. slepičí tanec a la disco). Vytvoří dva půlkruhy, křepčí a povykují hrdelní pokřiky jako u rituálních tanců. Kdo se za maskami skrývá? Performeři se na povel jednoho z nich - konferenciéra odmaskují a rozdělí se na dva „týmy“, na ty, kteří možná vyrostli v bídě a v krutých podmínkách, ale také v souznění s přirozeností a na ty, které se narodili ve světě svobodném, ale plném forem, norem, společenských masek a povinností…

Africký TRÁVNÍK
Tráva a hlína evokuje přírodu. V ní může performer nesoucí na hlavě hrnec jako královskou korunu, ukrýt šaty, které možná patřily jeho matce. Je ale také hřištěm, na kterém lze jakkoli blbnout s kámoši po škole, skákat salta, metat hvězdy, rozproudit doutnající energii v čirou radost. Desítka tanečníků z Rwandy, z nichž někteří jsou ještě v dětském věku, je neuvěřitelně flexibilní. Jejich pohybové možnosti a zkušenosti ještě umocňuje profesionální vedení principála La Putyky Rosti Nováka a choreografky Dory Hoštové. Tam, kde čekáme dokončení pohybu, dodají ještě několik dalších pohybových taktů a korunují je širokým úsměvem. I jejich oči se smějí. K tomu všichni dohromady působí jako jedna velká rodina, kde se všichni navzájem podporují, a tak se jim brzy podaří omotat si publikum kolem prstu. Gazelí skoky nás nepřestávají překvapovat. Z veselí, které na scénu přinesou, ale vystupují také temnější tóny. Performer předstupuje před diváky s monologem, při kterém nás mrazí. Je těžké si představit, že tenhle rozesmátý kluk,  je od dvou let na ulici...

Evropský BALETIZOL
Na balezitolu se setkáváme s mužem, který v ruce drží hamburger. Oblečen je do kalhot a saka jako klasický kancelářský pracovník. Marně se snaží napadobovat pohyby ohybných afričanů. Díky své neobratnosti sklízí jen smích diváků.  Druhý performer skokan na trampolíně předvádí za zvuků chrámových alikvótních zpěvů dech beroucí stoprocentně koncentrované sólo, při kterém nám opravdu spadne brada. Za množství otoček a špičkových salt ho však afričtí kolegové, kteří ho pozorují z druhé půlky  jeviště,  úplně vypískají. „Chcete víc?,“ diví se performer a tak přidává. Ještě dokonalejší ještě více strhující sestava se však opět setká s bučením. Až když se performer úplně uvolní a začne skákat naprostý Freestyle jako děcko, které si jen tak blbne, začnou Afričani tleskat radostí. Tvůrci nám ukazují  člověka městského (ano, už je to skoro druh, něco jako kočka domácí), který pod zářivkami klimatizovaných prostorů zapomíná na obyčejnou lehkost bytí a nadhled.

TRÁVA vs. BALETIZOL – aneb jsme xenofobní společnost?
Opravdu zajímavé to však začíná být až ve chvíli, kdy se evropsko-kanadští a rwandští performeři začnou prolínat a jejich dva světy stojí kontaktně v kontrastu. Plexisklo má zrcadlový efekt. I symbolicky v jednotlivých performerech něco či někoho odráží. Do obrazů jednoho tanečníka se propíjí obraz druhého, který stojí proti němu za sklem. Podobně i v humorné scéně catwalk, kdy všichni performeři předvádí absurdní pokrývky hlavy (maska kukluxklanu, velká růžová houba, maska šermýře či čínská kočka s donekonečna mávající pacičkou), cítíme, že jsou na jedné lodi a mají stejné možnosti. Přitom však je tu naznačeno téma masek a rolí, které stále oblékáme, aniž bychom si někdy uvědomovali jejich nesmyslnost a směšnost. Statement - Všichni jsme Afričani je ještě umocněn scénami, kde je akcentováno xenofobní chování. Ve videoprojekci  prochází v reálném obchodě muž oblečený do trikotu, který již známe. Nakupující lidé ho pořád po očku sledují. Pocit cizince, který svou odlišnou barvu pleti nemůže skrýt, bude asi srovnatelný. Komu v sále by z toho nevstaly chlupy na rukou?

Scéna je po obou stranách jeviště rozšířena o malé prostory, ve kterých sedí hudebníci. Za nimi je jako pozadí rozvinut vlnitý plech ze střechy popsaný graffiti, který nám asociuje jak africké slumy, tak opuštěná chudá předměstí. Hudba Jana Křížka, Andreje Rádyho a Papise Nyasse celou dobu utváří dynamiku inscenace a propojení afrických bubnů s rockem překvapivě funguje.

Když se tanečníci klaní, ještě v nás doznívá pocit veselí a diváckého zážitku z akrobatických výkonů a živelné party těl a úsměvů, zároveň ho však nahlodává problematická sociální rovina, která je podstatnou linkou inscenace. Angažovanější kusy, které nás oslní, ale zároveň nezůstanou jen u velkolepé podívané, myslím přesně Letní Letná potřebuje…

Hit, Tell the Difference
Režie: Rostislav Novák ml.
Choreografie: Dora Hoštová,
Scéna: Antonín Šilar,
Hudba: Jan Křížek, Andrej Rády, Adam Novotný,
Premiéra na Letní Letná 2017

Markéta Faustová

Redaktorka webu a časopisu Taneční zóna. Absolvovala divadelní vědu na Univerzitě Karlově. K tanci má blízko nejen teoreticky – intenzivně navštěvuje různé tanečník kurzy a workshopy a také působila jako manažerka s Vertedance Company. Pracuje jako PR manažerka kulturních projektů v agentuře 2media.cz. Vede hodiny flow jógy. 

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?