Co čekáte od striptýzu?

foto: Vojtěch Brtnický

foto: Vojtěch Brtnický

Co si před­sta­ví­te, když se řek­ne striptýz? Mno­ho mož­nos­tí není. Divák stripshow zpra­vi­dla přes­ně ví, co může oče­ká­vat (na roz­díl od diva­dla, kde bývá před­ví­da­tel­nost spí­še na ško­du). Nako­nec i s před­sta­va­mi a oče­ká­vá­ní­mi divá­ků si pohrál špa­něl­ský taneč­ník Pere Fau­ra, téměř na závě­ru fes­ti­va­lu Tanec Pra­ha. Svo­je dílo nazval pros­tě: Stripte­a­se.

Na prázd­ném jeviš­ti nás vítá sta­tiv s kame­rou. Taneč­ník při­chá­zí o chví­li poz­dě­ji v oble­ku, s kra­va­tou a klo­bou­kem, zapí­ná kame­ru a bez vět­ší­ho pta­ní se pouš­tí do striptý­zu, kte­rý zasta­ví u spod­ní­ho prádla. Jeho paro­dic­ký tanec obsa­hu­je všech­ny pohy­by a klišé, typic­ké pro ten­to druh zába­vy. U někte­rých obzvlášť iko­nic­kých kre­a­cí se pohyb zpo­ma­lí, aby bylo oprav­du zřej­mé, že Fau­ra doko­na­le ovlá­dl „tech­ni­ku“ včet­ně mimic­ké­ho výra­zu. Během tan­ce něko­li­krát kame­ru pře­su­ne nebo ji sun­dá ze sta­ti­vu a tan­čí s kame­rou v ruce, namí­ře­nou na divá­ky. Ty do hry také něko­li­krát zapo­jí, náhod­ně vybra­ným jedin­cům tan­čí na klí­ně, čechrá jim vla­sy…, kame­ra je tak v těch­to pří­pa­dech sní­má oprav­du zblíz­ka. Jaký je účel fil­mo­vá­ní zatím není jas­né, nijak ale neruší.

Po úvod­ních zhru­ba dese­ti minu­tách násle­du­je před­náš­ko­vá část. Fau­ra při­chá­zí na scé­nu oble­čen a vysvět­lu­je, proč si vybral feno­mén striptý­zu jako téma svo­jí cho­re­o­gra­fie — pojme­no­val své dílo Stripte­a­se, aby na něj při­šlo co nej­víc divá­ků a až poté řešil, jak s ním nalo­ží, stu­do­val kni­hy o striptý­zu, sle­do­val fil­my a sbí­ral infor­ma­ce… Cho­re­o­graf a taneč­ník paro­du­je sám sebe jako uměl­ce, ale i umě­no­věd­né obo­ry a teo­rie. Striptýz, nad jehož for­mou ani úče­lem není tře­ba pří­liš hlou­bat, pojme­no­vá­vá kom­pli­ko­va­ný­mi defi­ni­ce­mi, vrší odbor­né ter­mí­ny, kte­ré dohro­ma­dy nedá­va­jí smy­sl, u pří­liš slo­ži­tých kon­struk­tů se zasta­ví a expli­cit­ně je slo­vo po slo­vě vysvět­lu­je. Nechá­pa­vost divá­ků ho roz­či­lu­je, a tak kři­čí, drmo­lí, roz­ha­zu­je ruka­ma a nej­víc při­po­mí­ná neu­ro­tic­ké­ho Loui­se de Funése. Na komi­ce celé­mu absurd­ní­mu výstu­pu při­dá­vá řeč­ní­kův sil­ný špa­něl­ský pří­zvuk, kte­rý poro­zu­mě­ní už tak obtíž­ně pocho­pi­tel­né­ho tex­tu ješ­tě znesnadňuje.

Posled­ní část veče­ra je věno­va­ná pro­jek­ci. Nej­pr­ve sle­du­je­me Demi Moo­re a její kre­a­ci z (ne pří­liš dob­ře hod­no­ce­né­ho) fil­mu Stripte­a­se. Fau­ra se k ní po chví­li při­dá­vá naži­vo, je to tatáž cho­re­o­gra­fie, kte­rou jsme vidě­li v úvo­du. Pak taneč­ník pro­mí­tá a pozo­ru­je sám sebe, zábě­ry své­ho těla z růz­ných vzdá­le­nos­tí, kte­ré opět dopro­vá­zí umě­lec­ko-filo­zo­fic­ký­mi komen­tá­ři. Ty nejsou nijak hlu­bo­ké, ten­to­krát už ovšem dáva­jí smy­sl. A koneč­ně při­chá­ze­jí na řadu zábě­ry z video­ka­me­ry a záro­veň poin­ta celé­ho kusu: hod­no­ta a význam umě­lec­ké­ho díla, v tom­to pří­pa­dě zastou­pe­né­ho striptý­zo­vou show, se odví­jí od toho, jakým prizma­tem se na něj dívá­me a co od něj oče­ká­vá­me. V pro­jek­ci běží zábě­ry pub­li­ka, kte­ré Fau­ra poří­dil  v úvo­du před­sta­ve­ní, a sou­čas­ně s nimi před­vá­dí, kte­rou část cho­re­o­gra­fie během těch­to zábě­rů prá­vě před­vá­děl. Plejá­da výra­zů ve tvá­řích je až pře­kva­pi­vě širo­ká, od poba­ve­ní přes leh­ké roz­pa­ky či zadu­má­ní až po oči­vid­né znudění.

Pere Fau­ra ve svých dílech čas­to zpra­co­vá­vá pop­kul­tur­ní sym­bo­ly, kro­mě striptý­zu napří­klad dis­co, muzi­ká­ly nebo por­no­gra­fii. Sám se ale z této pop­kul­tu­ry nevy­čle­ňu­je, je její sou­čás­tí a při zkou­má­ní a záro­veň zesměš­ňo­vá­ní těch­to feno­mé­nů záro­veň zkou­má i zesměšňu­je sám sebe. Nesta­ví se do role kaza­te­le, jeho insce­na­ce je pří­jem­ně leh­ká. Při sna­ze o jeho hlub­ší roz­bor bychom se jen zařa­di­li mezi ty, jež ve své před­náš­ce paroduje.

Stripte­a­se
Námět a režie: Pere Fau­ra
Tan­čí: Pere Fau­ra & Demi Moo­re
Hud­ba: Car­los Jobim and Annie Len­nox with a mixing by Ivo Bol
Svě­tel­ný design: Paul Schimmel

Od Eva Orcígrová

Vystudovala divadelní vědu na FF UK, absolvovala několik seminářů taneční kritiky v Praze i v zahraničí. Věnuje se public relations a copywritingu, pracuje pro CIRQUEON a festival francouzského divadla Sněz tu žábu, spolupracuje se vzdělávací platformou culturematters. Deset let se věnovala současnému tanci na ZUŠ, je instruktorkou zumby a lektorkou pohybových kurzů pro děti v organizaci Pohyb dětem.