banner1

 

Menu

Dvakrát Cherkaoui a 420PEOPLE

Dvakrát Cherkaoui a 420PEOPLE
foto: Koren Boos

420PEOPLE představuje na české taneční scéně soubor s pozoruhodnou pozicí - experiment na konzervativním poli. Špičkoví baletní umělci tvoří pod vedením mladých choreografů taneční formáty, které se sice značně odklání od tradičního baletního repertoáru, avšak jádrem v nich zůstává klasická technika. Profil belgického choreografa Sidi Larbi Cherkaoui na Tanci Praha 2017 se uzavírá komponovaným tanečním večerem, který prezentuje spolupráci jeho skupiny EASTMAN s Václavem Kunešem a 420PEOPLE.

Faun

Milostný duet Václava Kuneše (420PEOPLE) a Nicole Leahey (EASTMAN) coby Fauna a Nymfy se navrací k světově proslulému dílu Vaslava Nijinskeho Faunovo odpoledne (1912). Cherkaoui využívá Debussyho skladbu jako východisko pro moderně obohacené hudební variace původního motivu, čímž vztah obou postav vytrhuje ze zajetí romantismu. Zatímco Nijinského choreografie připomíná profilovou perspektivou oživlou malbu na antické váze, Cherkaoui vytváří plastický obraz díky četným akrobatickým prvkům i technice floorwork.
Přemety a pozice v mostu či střeše oba tanečníky často obrací vzhůru nohama, čímž jejich těla připravuje o lidskou povahu. Působí zvířecím, trochu mystickým dojmem, což podporuje i charakter kontaktních částí duetu. Tanečníci k sobě přistupují zády a objímají se naopak, jejich končetiny se vzájemně prolínají a doplňují tělo partnera, až se ze dvou stává jeden. Energie tanečníků se nezastaví a neustále proudí i navzdory tomu, že pohyb na krátký moment ustane.

Těžištěm inscenace je práce se světly a proměnami projekce, které efektně zpřítomňují plynutí času. Na plátno v pozadí scény se promítá fotografie pohledu do hustého vysokého lesa. Mezi stromy prosvítají paprsky, v průběhu choreografie měnící odstíny jako barvy slunečního svitu během dne. Jakoby se bez přestání střídalo ráno, odpoledne a noc. Scénografie má dvojí účinek – jednak vytváří všudypřítomný neuchopitelný prostor a za druhé se jí konstruuje napětí a další časový rozměr, který asi patnáctiminutovému duetu Fauna a Nymfy dává jistou míru živosti.

Faun je reanactment ve své době mírně pobuřujícího uměleckého počinu, který dal chápání romantické podoby baletu nový neotřelý směr. Této perspektivy se drží i Cherkaouiho duet. Hraje si s archetypem tanečního ztvárnění milostného vztahu a mění ho na míru dneška.

Faun
Choreografie: Sidi Larbi Cherkaoui
Tančí: Nicola Leahey a Václav Kuneš
Light design: Adam Carré
Hudba: Claude Debussy, Nitin Sawhney
Kostým: Hussein Chalayn

Nomad

Inscenace Nomad jednoznačně dokládá Cherkaouiho choreografický talent. Tři tanečnice a pět tanečníků v černých a červených volných bavlněných kostýmech vytváří obraz pouštní pustiny v několika rovinách. Ve společných pasážích představují zvlněnou krajinu písečných dun, přičemž se vzápětí plynule mění v její obyvatele. Na pozadí obrazu pouštního světa se dokonce rozvíjí linka vztahu dvou lidí, páru, který zde symbolizuje jediné šťastné východisko života v nehostinných končinách.

Cherkaouiho taneční slovník je pohybově rozmanitý, složitý a na provedení velmi náročný. Pohyb je bohatý na poloakrobatické prvky, převaly a skoky, lze zde rozpoznat inspiraci technikami držení středu těla v indickém tradičním tanci, v jednotlivé momenty se toho děje naráz velmi mnoho. Tento tvůrčí přístup vede k dvojímu poznání. Choreografie je pohybově velmi efektní a přináší „plný“ požitek z tance. Zároveň však pohyb prodlévá na povrchu, na úrovni byť precizního ovládnutí tanečníkova těla, které je pouhým mechanickým článkem choreografie. Inscenace tak připomíná zeměpisný dokument s leteckými záběry pouštních oblastí, což vytváří velice krásný a malebný, ale naprosto odcizený obraz skutečnosti.

Scénografii tvoří plátno s projekcí popraskaného písečného povrchu v pozadí, která se neustále vlamuje do choreografie, jejíž je neodtržitelnou součástí. Tanečníci od plátna na začátku vycházejí jako bratrstvo neohrožených, několikrát se k ní v průběhu vrací a na konci u ní opět končí. Vizuálně totiž jejich postavy tvoří na zobrazení pouště černé lidské stíny.

Taneční složku doplňuje další výrazná práce s projekcí – na obloze nad pouští se náhle objeví planeta Země a následně zase zmizí, celou fotografii překryje síť černé kontury připomínající ozdobné tvary v okně chrámu a nakonec vzdálený atomový hřib, kterým se celá choreografie uzavírá. Navzdory mírné konceptuální cizosti a absurdnosti, kterou je choreografie prodchnuta, se však inscenace drží svého osobitého gesta.

Nomad
Choreografie: Sidi Larbi Cherkaoui
Asistent choreografie: Václav Kuneš
Účinkují: Francesca Maria Amante, Sabine Groenendijk, Nicola Leahey, Mabrouk Gouicem, Nemo Oeghoede, Vojtěch Rak, Antonin Rioche, Filip Staněk
Light design: Willy Cessa
Kostýmy: Jan-Jan Van Essche
Hudba: Yarkin featuring The Sufi Vocal Masters, Felix Buxton, Duncan Brown

Barbora Kašparová

Začínající redaktorka webu Taneční zóna. V současnosti studuje divadelní vědu a germanistiku na FF MU. Tanci se věnuje i ve svém volném čase v Souboru irských tanců Démáirt, kde se zabývá i o tvorbou vlastních choreografií. Pracuje jako lektorka kurzů irského tance pro děti i dospělé.

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?