Menu

Cube - junior Laterny Magiky

Cube - junior Laterny Magiky
Foto: Benjamin Peguero

Inscenace Kouzelný cirkus Evalda Schorma, profilové dílo Laterny Magiky, slavila na přelomu roku 2016 a 2017 čtyřicáté narozeniny. V jedenadvacátém století jako by však pro Laternu Magiku, jako tvůrčí princip, nebyli tvůrci. Vzniklo jen několik málo děl, které se (některé vzdáleně) k odkazu Josefa Svobody přihlásily. Mezi nimi byla například inscenace Antikódy z roku 2013 v režii Braňo Mazúcha a choreografii Věry Ondrašíkové. Právě tady stejně tak jako v Kouzelném cirkusu tančili Štěpán Pechar i David Stránský, kteří spolu s vedoucím uměleckého souboru Laterny Magiky Pavlem Knollem stojí za novým projektem CUBE.

Čtyři páry, jejichž kostýmy jsou laděny do vínové, modré a hnědé barvy, otevřou inscenaci standardními variacemi contemporary techniky. Využívají pohybová omezení a možnosti, které nabízí lehce zešikmená bílá čtvercová plocha, jež svítí v okolní temnotě. Skluzy, převaly, partneřina. Pozvolna se začínají přidávat další formy. Pro Laternu charakteristické filmové projekce propojené s akční složkou doplňuje práce s novými technologiemi, například mappingem. Motiv, který na nás vykukuje na každém rohu, je ona cube - kostka v řadě variantách.
Hned v úvodu přichází postava, která má hlavovou masku Rubikovy kostky. Na jevištní ploše se jak na projekčním plátně míhají počítačové grafiky plné čtverců a plošek. V jedné z projekcí pak nápaditě dojde i na čtvercové foukané tvarovky, typický znak fasády Nové scény, kterou navrhl architekt Karel Prager. Zajímavou souvislostí je, že soutěž na dostavbu Nové scény na začátku osmdesátých let původně vyhrál právě Josef Svoboda, nakonec byl však stavbou pověřen Prager.

Při přemýšlení o Cube a Pragerovi mě vedou asociace k jiným audiovizuálním projektům, jako byl například SPAM - Karel Gott Prager Vladimíra 518, Ondřeje Anděry a Davida Vrbíka, (audiovizuálnímu projektu, který jsme viděli v Národním muzeu v říjnu 2016), nebo jiným inscenacím skupiny TOW - zejména pak Petry Hauerové a ze současného tance pak možná také k projektům Věry Ondrašíkové. Pokud máme všechno toto jako diváci za sebou, jsme lační po silném na smysly útočícím a naše vědomí matoucím přívalu nových technologií. To nás ale v Cube nečeká. Jde spíše o jednotlivé drobné nápady, pokusy, iluzivní fórky, letmé zkoumání jak lze projekci propojit s pohybujícím se performerem.

Třeba, když se odhaluje trik černého kabinetu. Černě odění performeři, kteří běžně na černé ploše nejsou vidět, zatímco světlé objekty, které drží ano, se tady prochází v černých celotělových kostýmech na nasvícené části jeviště. V další scéně uteče tanečníkovi jeho stín (trik vytvořený projekcí). Jiná postava jakoby padala volným pádem po zádech do temné hlubiny. Pravděpodobně jí však chytají právě ruce performerů v černém. Samozřejmě jsou pro diváka nejpřekvapivější momenty ty, kdy si přesně nedokáže vysvětlit, jak to či ono funguje. Pro mě byla takovou zdařilou pasáží sekvence, kdy se tanečník plazí po břiše po jevišti, zároveň se jeho pohyb objevuje v projekci na plátně, tady je ale přilepený na plášť Nové scény a vylézá vzhůru. Předvedení pohybů je přitom dokonalé.

Trochu jako z jiného světa působí do tanečních pasáží komediálnější líbivá tak trochu do grotesky stylizovaná divadelní pasáž zamilované dvojice, které na domluvu rande přes esemesky stačí jen emotikony. Jako bychom jim viděli na displej mobilního telefonu, obrázek láhve vína a záhony smajlíků vidíme opět v projekci.

Hudba Jana Šikla - ačkoli také čerpá z různých inspirací, inscenaci drží pohromadě. Počítačová hudbu střídají snivé smyčce a celý hudební tok se stává metronomem díla. Přesto se však dynamika inscenace někdy rozpadá a divák má chvílemi pocit, že se nic neděje.

Moderní syntetické divadlo, které je ještě k tomu založeno na iluzi, je velkým soustem. Vše musí stoprocentně fungovat, aby se jevištní formy smysluplně prolínaly a iluze byla uvěřitelná. Musím říci, že obdivuji odvahu, se kterou se mladí tanečníci do projektu pustili. Stejně tak oceňuji, jak rozvíjí zkušenosti, které načerpali při předchozích setkáních s audiovizuálními projekty. A rozhodně kladně hodnotím, že pro některé tancem nepolíbené diváky Laterny Magiky, vytváří osvětové a jemné setkání se současným tancem. Věřme, že odstartovali linii dalších a zkušenostmi vyzrálejších Cube.

Režie: Pavel Knolle
Scénář: Pavel Knolle, Štěpán Pechar, David Stránský
Scéna a kostýmy: Pavel Knolle
Choreografie: Štěpán Pechar, David Stránský
Hudba: Jan Šikl
Dramaturgie: Jan Tošovský
Projekce, mapping: Jan Hladil, František Pecháček
Asistent choreografie: Zuzana Herényiová
Kamera: Marek Brožek
Střih: Marek Brožek

Markéta Faustová

Redaktorka webu a časopisu Taneční zóna. Absolvovala divadelní vědu na Univerzitě Karlově. K tanci má blízko nejen teoreticky – intenzivně navštěvuje různé tanečník kurzy a workshopy a také působila jako manažerka s Vertedance Company. Pracuje jako PR manažerka kulturních projektů v agentuře 2media.cz. Vede hodiny flow jógy. 

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?