Menu

S národem na trh. Bazaarová „dancekarnace SSRU“

S národem na trh. Bazaarová „dancekarnace SSRU“
Foto: Zbyněk Riedl

Sobotní odpolední program divadelního a tanečního festivalu Bazaar, který hostilo Studio Alta, přinesl divákům několik ukázek z připravovaných představení, ať už tuzemských, tak také evropských.. 

VE JMÉNU KAR / Markéta Jandová a Jitka Tůmová
Za zvuků deště skrápějícího střechu sálu předvedly work in progress ukázku svého chystaného představení tanečnice a choreografky Markéta Jandová a Jitka Tůmová. Obě přitom spojuje  mimo jiné jejich spolupráce s Pražským komorním baletem. Inscenace „Ve jménu kar“ je věnována emocionálně bohaté tématice smrti. V této souvislosti není bez zajímavosti, že Jandová zároveň vystupuje též v představení Animal Exitus od Spitfire Company, které se věnuje – mimo jiné - velmi podobnému tématu, kterým je traumatická zkušenost s umíráním Jandová s Tůmovou, za živého hudebního doprovodu akordeonisty Aliaksandra Yasinskiho, předvedly na první pohled trochu chladný a odměřený výstup, který nicméně fungoval skvěle. Podařilo se jim strhnout mentální bariéru mezi divákem a vystupujícím, a v sérii mnohdy celkem úsporných, ale přeci efektních pohybových variacích jakoby kráčely s divákem skrze samotný rituál smrti – pohřeb. Na rozdíl od zmíněného Animal Exitus se tu neobjevily žádné „blabla“ zoufale po uznání volající slovní orgie . Bez zbytečného balastu či přehnané emocionality je v projektu s tématem smrti pracováno decentně a jednoduše – bude zajímavé sledovat, zda se tuto kompaktní a dobře uchopitelnou formu podaří udržet také v konečné podobě chystané inscenace.
Námět: Markéta Jandová
Choreografie a interpretace: Markéta Jandová a Jitka Tůmová
Hudba: Aliaksandr Yasinski

SIONISTICKO-SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA UGANDA: STÁT VĚCÍ BUDOUCÍCH (Založení ambasády v Praze) / friendly fire
Následná ukázka zpočátku trochu připomínala přílet Aštara Šerana a jeho Plejáďanů. Koncept vycházel z britského plánu vytvořit v Ugandě, na území dnešní Keni, přechodný židovský stát jako odpověď na tehdejší stupňující se násilí vůči Židům v Evropě. Zastáncem této myšlenky byl mimo jiné i otec sionismu Theodor Herzl; na basilejském sionistickém kongresu však vyvolala značné kontroverze a nikdy skutečně nedošla naplnění. Kolektiv friendly fire z německého Lipska se této části historie chopil po svém – v předvedené ukázce byla jasně patrná kritika náboženského dogmatismu a pohledů zastřených vírou, pohledů, které vidí jen to, co vidět chtějí. Značnou část celé performance tvořila určitá forma interakce s publikem, které bylo po celou dobu fyzicky přítomno na jevišti. Zařazení této ukázky bylo vhodné i z pohledu hesla letošního ročníku Bazaaru, kterým bylo „Víc než národ“. Znovu tak došlo na otázky týkající se národního (sebe)určení, stejně jako podoby národa a jeho vztahu ke konkrétnímu území. To vše bylo obalené snově manipulativní atmosférou, která na člověku ulpívala ještě nějaký čas po skončení samotné ukázky.

A DANCE IS A DANCE IS A DANCE / Agata Siniarska & Xenia Taniko Dwertmann
Pojítkem mezi ukázkami či inscenacemi, které mě v negativním slova smyslu na Bazaaru omráčily, byla osoba Agaty Siniarské. Ta je zcela bezpochyby svébytnou a jedinečnou performerkou, pracující velmi konceptuálně, na můj vkus ale až příliš uzavřeně, bez ohledu na diváky. Zmíním zde jen ukázku ze sobotního Bazaaru, jež vznikla ve spolupráci s Xenií Taniko Dwertmann s názvem „A dance is a dance is a dance“. Nejeden divák či divačka tak očekával zejména tanec. Místo toho se však hlavní náplní obou performerek stala samotná příprava jeviště, místy s až rituálními prvky. Což je takto zpětně možné považovat za docela dobrý vtip, vzhledem k tomu, kolik prostoru bylo této přípravě, v poměru k samotnému pohybu, věnováno. Zpětně také člověk nachází v předvedené inscenaci různé podněty k zamyšlení, ale popravdě - znovu bych ji už absolvovat nechtěl. Vzhledem k natažení příprav bylo dění na jevišti velmi náročné na trpělivost a popravdě až trochu rozčilující ve své rozvleklosti. Ve vztahu inscenátorky-diváci šlo o jednosměrný monolog, ať už to někomu bylo nebylo po vůli. Takové popření vzájemného dialogu, vynechání prostoru pro diváka a jeho díl spoluúčasti je překvapivě vyčerpávající a po skončení ukázky jakoby už v člověku nezbyl prostor pro nic dalšího. Sobotní Bazaar, střípky budoucnost v přítomnosti však i tak voněl mnoha vůněmi. Jestli se v některých člověk nenalezl, nevadí, byly tu další, které své příležitosti využily beze zbytku.

 

Jakub Novák

Povoláním i odborností buněčný biolog se po studiu na Přírodovědecké fakultě UK věnoval v domácí rubrice deníku Aktuálně.cz psaní o politice, školství a v neposlední řadě také kultuře, zejména tanci, kterému se ve volném čase aktivně věnuje. Po návratu z této životní odbočky zpět k výzkumu pokračuje v psaní o tanci a - kultuře obecně - v rámci externí spolupráce s Taneční zónou a deníkem Aktuálně.cz.

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?