Menu

Průchod tunelem lidskosti

Průchod tunelem lidskosti
foto: Michal Hančovský

Mezi vločkami i uprostřed nevázané pitky nechává ve své nové choreografii Lenka Vágnerová své tanečníky bojovat za, vlastní i jim do péče svěřený život.

Skutečně velké příběhy obvykle nepotřebují velkolepé kulisy, kterými by s velkou pompou unášely svého diváka, ale naopak se ubírají drobnými krůčky postupně vpřed a jejich stopy poté zůstávají otištěny i v pozorovateli. Prostý příběh zvěčněný Františkem Hrubínem v zimní baladě Lešanské jesličky mezi takové zcela bezpochyby patří. Jeho pohybové ztvárnění vzniklo pod choreografickým vedením Lenky Vágnerové, v dramaturgické spolupráci s hercem Vladimírem Javorským. Vyvrcholilo v dílo, které intenzivní básníkův jazyk dále rozvíjí, rozšiřuje jeho limity a otevírá tělu. Inscenace, kterou na začátku listopadu uvedla holešovická La Fabrika, svoji písemnou předlohu nijak neláme, ani s ní nemanipuluje. Nesnaží se ji vtlačit do formy, která by jakkoli ubírala na kvalitě textu. Naopak s ní citlivě pracuje a spolu s hudbou Ivana Achera vytváří komplexní zážitek cílící na všechny roviny vnímání, obaluje diváka a nese ho skrze zimní večer, skrze potemnělou Andersenovskou pohádku, v jejíž dobrý konec celou dobu doufáte.

Po téměř filmovém a vizuálně jímavém úvodu, vytvořeném hrou světla s oplocením, se představení přesouvá k vlastní příběhové linii, uvedené otevřením vztahu dvou lidí, které je svým provedením upřímné a intenzivní. A hezká. Oba hlavní rodičovské charaktery jsou tu vykresleny velmi věrným způsobem. Divákovo vcítění se do nich dosahuje míry, kdy nakonec sami očekáváte „lekci“ za pochybení, jehož se na křehkém životě svého potomka dopustili, jako by šlo o pochybení vaše vlastní. Herodův voják v honbě za dokončením svého nesplněného nelidského poslání tu představuje nepřátelskost okolního světa, chladnokrevnost touhy po moci, jež se před ničím nezastaví, pravidla a příkazy, které člověk není schopen ovlivnit. V kontrastu s ním vystupují v inscenaci další postavy, jež svou lidskostí vytvářejí jeho protipól - ať už jde o zábavu či rozmařilost, odsuzování či vroucnost nebo smutek a radost v hospodě, kam se rodiče přijdou ohřát, interakci se zabijákem či se samotnými rodiči. Nově se tu také objevuje hlas, čtoucí úryvky básně. Verbální složka tak od posledního inscenace opět posílila a její použití je v tomto případě cela opodstatněné – Hrubínova lyrika je samonosná a v „tanci s tancem“ působí jako pomyslné vypuštění sokola k ochutnávce oblohy.

Dynamika inscenace má velmi široký rozsah, křehkost tu naráží na touhu ničit, aby se vzápětí vrátila posílená odhodláním zachovat život, odhodláním poháněným láskou k bytosti, která teprve čeká na svůj velký vstup do života. Objevují se tu tak například i témata, která Vagnerová zpracovávala už v některých svých předchozích dílech, ať již jde o roli ženy ve společnosti, osamělost, či vztah člověka a zvířete. Takových myšlenkových odboček je hned několik, ale mnozí je nemusí ani zaznamenat, jak citlivě jsou do inscenace včleněna – je to také jeden z důvodů, proč na ni nejít jen jednou. Nechybí zde ani další část autorského podpisu Lenky Vagnerové, kterým je tradiční využití netradičních pomůcek, někdy i ve stejných pohybových vzorcích, které bylo možné vidět například v inscenaci La Loba (zde jde o utěrky). Ručníkové spirály v rukách Opavské sice tentokrát nemají onen „domorodý“ meditativní podtext, ale zase vytvářejí další rovinu kontinuity s předchozí tvorbou. Efektní je též využití spojených kůlů, ať už jde o jejich využití jako zábrany, prostředku pohybu, či jejich symbolického významu, kdy vytvářejí jakýsi kříž.

Inscenace kombinuje zimní lyriku, s motivy rodičovství, nezdolnosti života a lásky, představení, které se i bez velkolepých kulis otiskne i do vás.

Psáno z druhé premiéry dne 3. listopadu v La Fabrice.
Koncept, choreografie: Lenka Vagnerová
Koncept, dramaturgie: Vladimír Javorský
Hudba: Ivan Acher Scénografie a kostýmy: Anna Vránová, Light design: Michal Kříž, Sound design: Eva Hamouzová
Repetitor: Lucie Krameriusová
Hrají: Andrea Opavská, Fanny Barroquére, Branislav Bašista, Ivo Sedláček a Michal Heriban.
Produkce: Andrea Vagnerová,
Producent: Lenka Vagnerová & Company, nastudováno ve STUDIU ALTA

PŘEČTĚTE SI TAKÉ RECENZI NINY VANGELI!

Jakub Novák

Povoláním i odborností buněčný biolog se po studiu na Přírodovědecké fakultě UK věnoval v domácí rubrice deníku Aktuálně.cz psaní o politice, školství a v neposlední řadě také kultuře, zejména tanci, kterému se ve volném čase aktivně věnuje. Po návratu z této životní odbočky zpět k výzkumu pokračuje v psaní o tanci a - kultuře obecně - v rámci externí spolupráce s Taneční zónou a deníkem Aktuálně.cz.

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?