Menu

Namlouvací rituály Ultimy Vez

Namlouvací rituály Ultimy Vez
foto: Jan Hromádko

Vlámský taneční soubor Ultima Vez je pravidelným hostem Divadla Archa, takže už jsme poměrně zvyklí, že choreograf Wim Vandekeybus představuje novinky téměř záhy po premiéře. Přesto se pokaždé jedná o velkou událost, kterou si málokdo nechá ujít. V polovině února soubor přijel s inscenací Speak low if you speak love..., která měla premiéru v červenci 2015. Čtyři vyprodaná představení v řadě asi nepotřebují další komentář. 

Podle anotace se Vandekeybus vrací ke své první choreografii pro soubor z roku 1987, ve které se věnoval tématu lásky, její fyzické stránce. V novém díle se má choreograf zabývat láskou v rovině citové a emocionální. Člověk by proto očekával možná chvílemi dramatické, ale přesto spíš lyrické ladění večera. To možná ale Ultima Vez ani neumí. Jejich láska je divoká, tělesná, animální, místo v hlubinách nitra se někdy odehrává až na nejnižší pudové úrovni.

Nicméně Vandekeybus hned v úvodu navazuje vztah, a to s publikem. Člověk, který svým vystupováním a oblečením vypadá, jako by šel náhodou kolem (později se z něj vyklube bubeník) hází mezi diváky lano a zase ho stahuje zpět, tím nás aktivuje a sbírá naši pozornost. Vzápětí ho na scéně střídá Tutu Puoane, jihoafrická zpěvačka, součást trojčlenného živého hudebního doprovodu. Tutu ale do inscenace i zásadně vstupuje. Na scénu svolává tanečníky pomocí neartikulovaných sykavých zvuků (pamatujete si, jak Harry Potter mluvil hadí řečí? Přesně tak to zní.). Kolem jeviště jsou zavěšené bambusy, ozývají se hlasy připomínající zvířata, stejně tak se tanečníci i hýbou. To všechno spolu s exotickým vzhledem zpěvačky vytváří dojem magického rituálu někde uprostřed pralesa. Možná proto se zdá, že se láska ve Speak low if you speak love... projevuje na nějaké primitivnější úrovni.

Na scéně se dynamicky střídají duety a skupinová čísla, žádné velké romantiky se ale nikde nedočkáme. Projevují se hlavně vášně, dravost, sexualita, násilí a souboje mezi pohlavími, ovšem také škádlení a hry (třeba s lanem, která připomíná oblíbenou „rybičky, rybičky, rybáři jedou“. I tato situace si ale zachová jistou důstojnost ve chvíli, kdy si na natažené lano majestátně sedá Tutu a nechává se svými „poddanými“ houpat). I když se z „pralesa“ přesuneme do méně exotického prostředí, hlavní roli hrají tradice, jakýsi návrat ke kořenům, inspirace minulostí. Vidíme tak scénu vášnivého flamenca, kdy se i muži objevují v červených šatech a někteří v podpatcích, nebo náznak klezmeru. Scény odkazují také ke slavným tanečním filmů, a to nejen pohybovým slovníkem, ale i hudební stylizací. Jednou se ocitáme uprostřed erotického dusna tančírny z Hříšného tance, podruhé boje mezi „gangy“ připomínají West Side Story. Muzikanti jsou sice větší část inscenace schovaní vzadu za poloprůhlednou oponou, objevují se ale i mezi tanečníky, kteří na ně reagují a nebojí se třeba přitáhnout si na koberci bubeníka s celou bicí soupravou. Také Tutu je opravdu organickou součástí inscenace. Nejen, že svým zpěvem, od živočišného po operní, dokresluje akce tanečníků a mnohdy je sama řídí, je ale i tanečnicí, bubenicí, herečkou.

Vztahy se neodvíjejí jen na milenecké úrovni. Vytváří se mezi skupinami i jednotlivci v komunitě, tvoří se hierarchie. Choreograf se obrací k severské mytologii, kterou ztělesňuje postava potetovaného Vikinga, uřvaného, agresivního, kupodivu moralizujícího, který je nejsměšnějším prvkem celé inscenace (mimochodem je jedinou postavou, která si v průběhu vytvoří nějaký charakterový rys, jenž jí zůstane až do konce). Scéna, ve které jede na saních, geniálně vytvořených z ženského těla a koberce taženého třemi muži, skvěle odlehčuje mnohdy hutnou atmosféru.

Ženské postavy jsou ve Vandekeybusově choreografii pozoruhodné. Prakticky nikdy žena a muž nevystupují jako rovnocenní partneři, mezi kterými by byl možný nějaký rozumný dialog. Žena je jednou svůdkyní v korzetu, jindy šelmou, která provokuje a pak bázlivě utíká, pak naivkou a koketou, jíž neustále „omylem“ padají kalhoty, které jí muž znovu trpělivě obléká. Žena vystupuje často jako oběť mužské agresivity, anebo v protipólu jako valkýra nebo amazonka, která střílí z luku, svádí s mužem rovnocenný boj, má navrch i co do fyzické síly a v rámci ponižujícího rituálu potírá mužův obličej menstruační krví. Vracíme se ale i do předškolního věku – už tehdy dokáže holčička použít své „ženské zbraně“ a sebrat klukovi jeho milovaného medvídka.

Až v úplném závěru máme možnost vidět čtyři dvojice, které působí něžně a uprostřed romantického ploužáku se občas láskyplně pusinkují. Že jsou to páry homosexuální nemá v tu chvíli žádný rušivý význam. Ve chvíli zklidnění končí i zpěvačka – vůdkyně svoji úlohu a nechá se zavřít do dřevěné bedny. Její nepřítomnost ale nastolený klid opět boří a ve světle silné zářivky se najednou objevuje žena, sice ve svůdném oblečku, ale pohybuje se roboticky, nemocně. Střídá ji tanečník v jakémsi tanci svatého Víta, doprovázeném podobně chaotickou hudbou. Atmosféra je čím dál stísněnější. Jedna z žen zůstává na potemnělé scéně úplně sama, přesto se ještě pokusí o utěšující lidský kontakt, hází lano do publika a vrhá se mezi diváky...

Vandekeybusova poslední choreografie není žádné melodrama. I přes zdánlivé zaměření na sexualitu a tělesnost ale můžeme číst vztahy mezi postavami, zpravidla bouřlivé a destruktivní. Vandekeybus však dokáže dokonale balancovat na hranici deprese a humoru. Člověk se tak mnohdy neubrání vyprsknutí smíchy uprostřed tíživé situace a v odlehčenějších částech ho může mrazit. Díky vyváženosti pak neodchází z představení totálně citově vyždímaný. Ultima Vez předvedla obrovské množství barev a odstínů ústředního tématu s živelností a výbušností sobě vlastní. Romantické pohádky by k nim opravdu neseděly.

PŘIPOMEŇTE SI TAKÉ ROZHOVOR MARINY FELTOVÉ A MARTINA MACHÁČKA S CHOREOGRAFEM WIMEM VANDEKEYBUSEM ZDE

Eva Orcígrová

Vystudovala divadelní vědu na FF UK, absolvovala několik seminářů taneční kritiky v Praze i v zahraničí. Věnuje se public relations a copywritingu, pracuje pro CIRQUEON a festival francouzského divadla Sněz tu žábu, spolupracuje se vzdělávací platformou culturematters. Deset let se věnovala současnému tanci na ZUŠ, je instruktorkou zumby a lektorkou pohybových kurzů pro děti v organizaci Pohyb dětem.

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?