Menu

Bez mrknutí oka vraždí a křísí Krista

Bez mrknutí oka vraždí a křísí Krista
foto: Handa Gote

Pábitelé znovuobjevující staré všední předměty, jimž na jevišti vrací krásu a dávají nový smysl a význam, i tak můžeme vnímat skupinu netradičních umělců, vystupujících pod názvem Handa Gote research & development. V divadle Alfred ve dvoře, které nad nimi drží ochrannou ruku, uvádí tito scéničtí alchymisté novou inscenaci Erben: Sny.

Inspirací jim byl krátký text K. J. Erbena, který však z jeviště zazní jen v útržcích. Mnohem více se v inscenaci experimentuje se zvukem, jehož zdrojem jsou různé po domácku vyrobené nástroje, některé používané při masopustu nebo jiných lidových zvycích a efektové stroje historických divadel jako například stroj na vítr. V duchu materiálové archeologie pracují se starými přenosovými technologiemi – mechanickým gramofonem, projektorem se skleněnými negativy a pochopitelně množstvím důmyslných readymade objektů, které nesou zároveň punc nostalgie, ale i úsměvné řemeslnické zručnosti.

Řetězec více či méně čitelných asociací začíná Handa Gote svátkem Zjevení páně, který tradičně ohlašují a nápisem posvěcenou křídou na dveře domů stvrzují Tři králové. Na jevišti se za výrazného klapotu dřeváků objevují tři herci navlečení do pseudoliturgických rouch a papírových čepic ve tvaru koruny. Scénu několikrát za zpěvu lidové písně My tři králové obkrouží, aby do jejího středu ukotvili kometu. Ta je vyrobena z dřevěné schránky s obrázkem Panny Marie a zakončena koštětem. Jeden z králů bere křídu a na zadní černou stěnu píše známou zkratku K+M+B 1835, bližší časovou specifikaci ale vzápětí poruší dalšími letopočty, kterými zdá se libovolně pokračuje načatý údaj. Moment znejistění a stále přítomný pocit hry s divákem oscilující mezi vážností a trapností, je vůbec pro Handa Gote příznačný, v tomhle nejsou Erbenovy Sny jiné. Stejně tomu je v případě hereckých prostředků. Herci téměř nepoužívají mimiku, s kamennými tvářemi v jakémsi odosobněném stavu vykonávají úkoly na jevišti. Jejich pohyby jsou nepřirozené, spíš než člověka připomínají marionetu. Zdá se, jakoby Handa Gote povýšili ochotnické výkony, v jejich případě ovšem charismatické, na svébytné umění.

O tom můžeme polemizovat, stejně jako o míře absurdity mnoha situací. Z bizarního podvodu při hře na skořápky, které jsou místo pod stejnými plechovkami schovány pod třemi různými klobouky, takže je evidentní, kde schovaná skořápka je, čiší banalita. Takže ji ani nelze považovat za pokus o gag. Přesto na ni divák se svůdným masochismem přistoupí, stejně jako na podezřelou rvačku, která z podvodu vznikne. Jeden z peroucích použije boxerskou rukavici na dřevěné tyči, druhý proti němu jde s kutilským vynálezem, se stejnou boxerskou rukavicí na pérovacích dřevěných kleštích. Komická bitka ústí do honičky dudáka marně se snažícího aktivovat svůj nástroj a dvou osob převlečených za masopustní příšery s řechtačkami, které se najednou usadí ke zdi a začnou dudáka do rytmu doprovázet.

Hravost i jakási nezáměrnost vyvěrá ze starých pořekadel, které Handa Gote jakoby mimoděk ve Snech zpřítomňují. Dva muži sází na skořápky a při tom pokládají bankovky na dřevěnou desku - doslova platí peníze na dřevo. Jiný muž přijímá lásku své milé, bere si bramboru ve tvaru srdce, uschovanou v dřevěné truhličce na zámek s řetězem, aby si ji následně uvařil a snědl, neboť ji láskou prostě sežral.

Nejsilnější momenty Snů se věnují smrti a vzkříšení. Obřadné ukládání na máry, svlékání punčoch a omývání nohou jako symbolu Kristovy služby smíření na Zelený čtvrtek zprostředkovávají rituál, který se i přes dnešní sekularizovanou společnost dotýká každého z nás. Křesťanská symbolika se v inscenaci umně prolíná s lidovými tradicemi a folklórem a při tom není tak vzdálená od vnímání světa patafyziků. Právě to činí z Erbenových Snů ne zcela uchopytelnou ale naopak výjimečnou podívanou a to i na poli české divadelní alternativy.

Erben: Sny
Handa Gote Research & development
autorský tým: Švábová, Procházka, Smolík, Dörner, Hybler
premiéra: 8. prosince 2015
psáno z reprízy 3. února 2016

Marcela Magdová

Vystudovala divadelní vědu a historii na FF UK. Doktorát získala na pražské DAMU. Zabývá se ruským divadlem a dramatem, z ruštiny přeložila několik současných her. Věnuje se divadelní publicistice a kritice. Spolupracuje s Divadelními novinami, časopisem A2 a dalšími médii. Působí jako pedagožka na VOŠ herecké a externě na KTK DAMU. Má slabost pro Rakousko – Uherskou monarchii a příslušníky modré krve.
 

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?