Menu

V oblacích bezčasí

V oblacích bezčasí

Je to již několik měsíců, kdy se Nová scéna loučila se svým vedením. Byli jsme zvědaví, co nás, taneční publikum za další éry čeká. Po zkušebním období jsme z dosavadní spolupráce zklamaní. Jakoby bylo na Nové scéně bezvládí. Vyhazov ale, zdá se, dostaneme my. Až do konce sezóny se nechystá žádná nová premiéra, v sezóně příští jsou na plánu premiéry dvě, bohužel ale činoherní.

Poslední taneční novinka na Nové scéně - Oblaka, která měla premiéru v úterý 13. května, byla od začátku velkým otazníkem. Ruský umělecký tandem Lary Garri a Evgeny Venina, který je u nás neznámou značkou, přijel podle programu Nové scény představit českému publiku ruský současný tanec. Pod hlavičkou Divadlo plastického tance však tančilo šest českých tanečníků, většinu jejich jmen jsme slyšeli poprvé.  Kdo choreografy pozval? Šlo o nový dramaturgický tah Nové scény či o pronájem? Minimálně u mě tyto nejasnosti vzbudily zájem.

Nevydařená meditace

V oblacích umělého kouře se objevují mužské postavy jednoduše odění do volných bílých kalhot. Začátek je meditací, krátkým tanečním veršem z bible, malou filosofickou glosou. Těla tanečníků vytváří květ lotosu, propletené paže, živý vlnící se staletý strom. Chlapci opakovaně prochází bránou paží možná vstříc své budoucnosti. Jsou božími dětmi i sochami Krista.

Po úvodním nadějném nádechu ale přichází jen dýchavičnost a lopotná práce. Lehkost se ztrácí v množství navršených klipovitých sekvencí. Kompozice představení založená na zběsilém střídání roztodivných hudebních skladeb různé energie netvoří žádnou dynamickou linku. Tanečníci se dřou, seč jim síly stačí, naplňovat dané formy, dobíhat do kaleidoskopických obrazců, pak zas dopředu scény, aby se všichni vzájemně přelézali a proplétali a zase zpět vzad a tančit - držíc se v řadě za ramena - kus variace na folklórní tanec. Nic z toho ale nedává smysl.

Co je ale z mého pohledu jedním ze stěžejních problémů inscenace, by se snad dalo nazvat krizí mužství na scéně. Proč choreografové staví tyhle silné mladé muže do rolí padlých labutí? Jakoby se mužská síla úplně vytratila. Inscenovaným bojům se nedá věřit. Místo, aby se tanečníci bili v hruď, pleskají se po těle jako v sauně. Když „přebaletí“ scénu s věnci na hlavách, rozevlávajíc nad sebou kus fialového šifónu, připadáme si jako na veselici eunuchů. Není to bohužel jinošství, které by nás odzbrojovalo a budilo naše sympatie. Jde tu o ztrátu energie jako takové. O absenci přirozené energie těla, která tryská ven, pohlcuje diváky a přinutí je s představením splynout.
 
Kdyby se Oblaka povedla, mohla být pojednáním o historii lidské duše. Mohla být tím představením, kdy ztratíte pojem o čase, protože všechno plyne ve svém vlastním temporytmu. Místo toho jsme se během představení koukali na hodinky.

Pozadí vzniku inscenace bylo rozhodně aktuální. Choreografka Lara Garri, která pochází z Krymu, se díky politické situaci v průběhu přípravy inscenace stala z ukrajinské občanky občankou ruskou. Počínající konflikt ji dokonce znemožnil dostavit se na některé zkoušky. Mimochodem, krize mužství a aktuální válečné napětí ohrožující svět by bylo tématem par excelence. Škoda této nevyužité šance.

Rozhodně Nové scéně nevyčítáme, že v tuto chvíli hledá. Chce-li se vydat novým směrem a zatím jasně neví kam, má na to plné právo. Avšak my diváci, kterým o Novou scénu jde, chceme vědět, na čem jsme.

Režie: Lara Garri Choreograf: Evgeny Venin Asistent choreografa: Michal Klohna Aikido: Martin Švihla Tančí: Martin Šalanda, Michal Klohna, Radim Klásek, Jan Adam, Lukáš Procházka, Lukáš Almassy Multimédia: Zoran Jíša
Markéta Faustová

Redaktorka webu a časopisu Taneční zóna. Absolvovala divadelní vědu na Univerzitě Karlově. K tanci má blízko nejen teoreticky – intenzivně navštěvuje různé tanečník kurzy a workshopy a také působila jako manažerka s Vertedance Company. Pracuje jako PR manažerka kulturních projektů v agentuře 2media.cz. Vede hodiny flow jógy. 

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?