Menu

Znepokojující Informátoři

Znepokojující Informátoři

Očekávané dílo Vilama Dočolomanského a souboru Farmy v jeskyni mělo tento týden premiéru v Divadle Ponec. Vidělo je nejen domácí publikum, ale i zahraniční hosté České taneční platformy. Téma Informátorů je globální a mělo by znepokojit každého (zákazníka) kdekoli na světě.

 „Jaké pije mléko?“

„Alacta.“

„Proč Alacta?“

„Protože je pro ni nejlepší.“

(převzato z dokumentárního filmu UNICEF - „ Formula for disaster“)

Z toho mála, co mají, utrácejí filipínské matky velkou část peněz za kojeneckou stravu. V televizi totiž slyší že „je stejně dobrá jako mateřské mléko“. Systematické marketingové masáži jsou přitom vystaveny prakticky kontinuálně. V důsledku toho mnohé z nich upouštějí od kojení, ačkoli jim v tom nebrání žádné fyzické potíže. Rozpouští instantní prášek v nezřídka zkažené vodě a jejich potomky potom trápí průjmy a nemoci.

Systematický brainwashing nejhoršího kalibru si tu vybírá svou daň na dětském zdraví a v krajních případech i na životě – vše podle pravidel hry, které stanovuje velká potravinářská korporace. Stát „nad státem“, kterým moderní korporace bezpochyby jsou, si určuje vlastní pravidla a ve spolupráci se státními správami jednotlivých zemí „vymáhá“ jejich dodržování. Stát jako takový se tak v podstatě proměňuje v prodlouženou ruku korporátu a neváhá jít proti svému přirozenému základnímu zájmu, kterým by měla být ochrana zdraví a práv občanských i lidských.

Nová inscenace souboru Farma v jeskyni vás nenechá v klidu, výprava do bezedného chřtánu korporací, sonda sledující jejich „životní“ pochody a způsob vytěsnění člověka jako takového na okraj zájmu (vrcholící v závěru digitalizací přítomných lidských bytostí za pomoci videoprojekce), nemůže v člověku zůstat bez odezvy.

Ačkoliv se v průběhu představení celou dobu hovoří o nejmenované „Potravinářské korporaci“, základ představení tvoří skutečný případ skandálního špehování skupiny aktivistů infiltrátorkou „Sarou Meylan“, jak znělo její falešné jméno, najatou potravinářským gigantem Nestlé u švýcarské bezpečnostní agentury Securitas AG. Ta se účastnila společných schůzek členů skupiny, které se nezřídka odehrávaly v jejich soukromých bytech. Dodnes se aktivisté nedozvěděli, jaké všechny informace o nich samotných se Saře Meylan podařilo za celou dobu špehování nasbírat. Celý případ se přitom táhl několik let, soudní dohru měl až na začátku loňského roku, kdy švýcarský soud rozhodl, že tyto společnosti musí zaplatit anti-globalistickým aktivistům z organizace Attac kompenzace.

„Korporace představuje paradox – instituci vytvářející velké bohatství, ale způsobující enormní – a často skryté – škody.“

(převzato z dokumentárního filmu „The Corporation“, 2003)

Tento i další případy vytvořily koncepci, či spíše platformu, na níž pracuje Viliam Dočolomanský se svým souborem v tanečním a výrazovém jazyce, který je pro Farmu typický a který od minulých inscenací nezaznamenal nijak dramatický vývoj, což v důsledku nebylo příliš na škodu. Téma se tak alespoň nerozbilo na nejistotě a hledání nových, překvapujících prvků za každou cenu. Kromě toho se mohl soubor plně věnovat dalším aspektům, které v případě podobně angažovaného představení musí hrát a priori významnější roli. Zpracovávané téma je bezesporu plné hnusu, před kterým se soustavně chráníme vlastní bariérou ignorance (pohledu za ni se přitom obvykle sebezáchovně vyhýbáme – nakupujeme, vybíráme a nechceme přitom být rušeni) a proto je zde zcela na místě rezignace na měkčící estetiku, která jde stranou.

Tanečníci přesto stále mluví propracovaným jazykem, pracují s mnohdy velmi expresivními, ale zároveň čistými a svým způsobem minimalistickými výrazy. Zcela zásadní roli zde tentokrát hraje slovo a možná částečná znalost celého konceptu – přiběhnout na poslední chvíli na představení, obsadit zbývající prázdnou židli a doufat, že tím o nic nepřicházím, je v tomto případě naivní.

Už dlouho nebylo v českém tanci a pohybovém divadle vidět představení, které by působilo takto přímo a konkrétně – zkušenosti aktivistů, lobbistů i úředníků byrokratického aparátu v Bruselu, od nichž tvůrci čerpali, jsou tu předkládány bez obalu, tělo slouží pouze jako jejich médium, přičemž samo o sobě nevytváří žádné zbytečně rušivé pozadí.

Svým sdělením jsou Informátoři nesnesitelně znepokojující a z tohoto důvodu i na českých divadelních prknech nesmírně osvěžující a potřební.

 

Jakub Novák

Povoláním i odborností buněčný biolog se po studiu na Přírodovědecké fakultě UK věnoval v domácí rubrice deníku Aktuálně.cz psaní o politice, školství a v neposlední řadě také kultuře, zejména tanci, kterému se ve volném čase aktivně věnuje. Po návratu z této životní odbočky zpět k výzkumu pokračuje v psaní o tanci a - kultuře obecně - v rámci externí spolupráce s Taneční zónou a deníkem Aktuálně.cz.

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?