Menu

Recenze

O hledání v neurčitosti

Festival Čtyři dny + čtyři dny v pohybu se letos vrátil do v zástavbě mezi Florencí a Masarykovým nádražím téměř neviditelného Desfourského paláce. Jako v roce 2015 se neoklasicistní obytný dům zahalil na říjnových osm dní do „principu neurčitosti“. Tímto mottem se organizátorům podařilo velmi šikovně propojit opravdu velký počet tematicky i formálně originálních větších i drobnějších produkcí, výstav, performancí, přednášek a diskuzí. To, že přistoupím na neurčitost, znamená, že se zbavím svých a priori očekávání. Jenže nezavání příliš obecná a do jisté míry vágní neurčitost či snad dokonce neurčitelnost alibismem? Myslím, že gró tohoto principu má být paradoxně možnost určit něco nového, konkrétního.

Read more...

Leť, Markéto!

Markétu Stránskou jsem poprvé zaregistrovala v choreografii Chybění Jara Viňarského v Divadle Archa. Na první pohled mě fascinovala. Zářila. Vůbec nevypadala, že by jí na světě něco chybělo. Kromě jedné dolní končetiny. Tentokrát se Markéta představuje ve Studiu Alta i jako tvůrkyně. Sólová choreografie Leť je jakýmsi rozpracováním tématu „chybění“. Choreografka přináší zásadní zprávu, že každé je zároveň obohacením.

Read more...

Ohlédnutí za Letní Letnou

V průběhu babího léta rekapituluji letní divadelní zážitky a nemohu nevzpomenout na Letní Letnou. Atmosféru letošního festivalu novocirkusového umění jsem nasála hned třikrát. Poprvé to bylo v opravdovém letním parnu na Extension od skupiny Interextremiste. Kolem sedící dámy se marně ovívaly vějíři, když se v show nad jejich hlavami prolétla paní z publika na obřím bagru. Inscenace ač opentlena touto extrémní závěrečnou scénou, několika dobrými nápady a sympatickými performery, působila dramaturgicky rozvláčně a utvrdila mě v tom, že nejsou standing ovations jako standing ovations. Dvojice Betes de foir přivezla naopak komorní a poklidné loutkové soiré v menším chapitaux. Mohlo potěšit milovníky zaprášených francouzských antikvariátů a vynalézavých loutek. Bylo milé a poetické, nikoli však nezapomenutelné. Opravdovým zážitkem Letní Letné pro mě však byla inscenace Dans ton coeur skupiny Akoreacro, která festival navštívila před třemi lety festival s inscenací Klaxon. Skupina opět přesvědčila, že je festival schopen přivést absolutní špičky v oboru, za něž jsou vyšší ceny za vstupenky zcela odpovídající. V poslední den festivalu, kdy o celtu stanu bubnovaly kapky deště a podzim byl cítit v kostech, jsem odcházela nadšená z lehkosti i adrenalinové divokosti nového cirkusu.

Read more...

Top 3 Báry Kašparové z Kiosku 2018

Již desetiletý žilinský Kiosk je jedním z těch festivalů, kde se sejdou všichni. Tvůrci i kritici, teoretici i performeři, zkrátka všichni, kteří se v česko-slovenském (nebo klidně slovensko-českém) prostoru soustředí na „nové“ autorské divadlo. Navzdory tomu, jak progresivní tvůrci se na festivalu objevují a jak nápaditě organizátoři zpracovávají letošní téma „proces“ a sestavují program nejen z pozvaných performancí, ale i workshopů a řady diskuzí a přednášek, zůstává festival poněkud uzavřený v prostoru Stanice, aniž by výrazněji pronikal do města samotného. Zdá se mi, že postupem času ztrácí takový formát „pouhého setkávání zasvěcených“ pro divadelní festivaly smysl. Tím, že se divadlo v současné době ustanovuje jako záležitost elit, rapidně vzrůstá i nutnost divadlo obhajovat před zbytkem společnosti. Avšak mnohem perspektivnější než přesvědčovat většinovou společnost, aby se zajímala o divadlo (či kulturu obecně), je měnit nastavení uvnitř kulturou zaujaté společenské vrstvy tak, aby se více otevírala okolnímu světu a brala za jeho utváření zodpovědnost. Není tedy problém v setkávání, ale v jeho účelu

Read more...

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?