Číslo I. Třicet a nikdy jinak

Po tři­cít­ce se prý bilancuje. 

Podob­ný postřeh vnu­cu­jí tren­dy, ten­denč­ní časo­pi­sy ale i někte­rá uzna­lá tea­t­ro­lo­gic­ká peri­o­di­ka, což je vůbec ta nej­vět­ší kata­stro­fa. Všich­ni pou­ka­zu­jí na tři­cít­ku jako na čaro­děj­ni­ci, co sedí za krkem a tupým pří­bo­rem vyjí­dá zbyt­ky moz­ku — při tom nej­na­vště­vo­va­něj­ší por­no ser­ve­ry vyka­zu­jí zvý­še­nou cit­li­vost prá­vě v kate­go­rii “tři­cít­ky”. Kdo se v tom má vyznat. Tři­cít­ka má být pod­le slov pou­če­ných redak­to­rek a světác­kých redak­to­rů spo­le­čen­ských maga­zí­nů: “úpl­ný pře­lom”. Údaj­ně se to netý­ká pou­ze lehce pře­kva­pe­ných a roz­ča­ro­va­ných jubi­lan­tů, kte­ří v inkri­mi­no­va­ný den tak stě­žej­ních naro­ze­nin zjiš­ťu­jí, že se nic zásad­ní­ho nedě­je. Dotý­ká se to jejich oko­lí a nut­ně i diva­del­ních fes­ti­va­lů, o nichž “se dočte­me i v médi­ích pro pou­če­né divá­ky” jako napří­klad Taneč­ní zóna.

Diva­del­ní fes­ti­val je obvykle nej­rych­lej­ší for­ma prů­to­ko­vé rados­ti — celý svět sdrc­lý do něko­li­ka dní. Nee­xis­tu­je nic jiné­ho, jenom diva­dlo a vzác­ná setká­ní (nut­no dodat, že tře­ba s lid­mi, na kte­ré není pro­blém nara­zit ve kte­rý­ko­liv jiný den v roce). Emo­ce i pře­mýš­le­ní pro­bí­ha­jí ve zrych­le­ném reži­mu a hro­zí, žefes­ti­va­ly, jejich ide­je stár­nou rych­le­ji. O málo­kte­rém fes­ti­va­lu v čes­ké kon­tex­tu ale lze říct, že se tři­cít­ky dožil v plné for­mě a nestal se una­ve­ným dinosaurem.

Je to Tanec Pra­ha, fes­ti­val šik diva­dla. Stej­ně jako vlo­ni budou redak­to­ři Taneč­ní zóny dopro­vá­zet dění svý­mi postře­hy, budu je já uvá­dět smě­si­cí situ­ač­ní­ho humo­ru a rych­lých postře­hů ze svě­ta tan­ce, vědy i tech­ni­ky. Zkrát­ka — může­te zapo­me­nout na spo­le­čen­ské maga­zí­ny, pro­to­že tu je fes­ti­va­lo­vý zpra­vo­daj, kte­rý nevnu­cu­je (kro­mě kva­lit­ní­ho obsa­hu) niko­mu nic.

PS: Všech­ny fyzi­kál­ní záko­ny pla­tí, pokud vám není tři­a­tři­cet. Ale o tom jindy.

A co u nás nejdete?

 

PRVNÍ RECENZI NA EAST SHADOW MARKÉTY FAUSTOVÉ (klik­ně­te na obrázek)

 

DRUHOU RECENZI NA EAST SHADOW MARTINA MACHÁČKA (klik­ně­te na obrázek)

 

MIMOŘÁDNÁ AKTUALITA ZE SVĚTA (klik­ně­te na obrázek)

 

Od Martin Macháček

Bývalý editor internetové verze časopisu Taneční zóna. Absolvent Katedry divadelních studií FF MU v Brně, dávný spolupracovník studentské platformy divadelní kritiky RozRazil online, exredaktor Českého rozhlasu Wave, občasný přispěvatel do Divadelních novin, časopisu A2 a nedávno i festivalových zpravodajů (např. Divadelní Flora Olomouc) či jejich příležitostný vedoucí (např. OST-RA-VAR, Setkání/Encounter Brno). Tři sezóny působil jako člen dramaturgické rady České taneční platformy. V současnosti zasedá v dramaturgické radě festivalu Regiony v Hradci Králové a je členem činoherní komise Cen Thálie. Jeho hru Storáče uvedla Stará Aréna Ostrava. Zakladatel několika divadelních skupin (PuMoWo a MeNe KeKeL), která se řídí heslem: "Divadlo, které nic nedělá, nic nepokazí."