Ultima Vez opět v Praze

Svě­to­vě pro­slu­lý taneč­ní sou­bor Ulti­ma Vez uve­de v dnech 4., 5., 6. dub­na, v Diva­dle Archa před­pre­mi­é­ru své­ho nové­ho před­sta­ve­ní Talk to the Demon.

Vlám­ský cho­re­o­graf Wim Van­de­key­bus v tom­to pro­jek­tu zkou­má, jak soci­ál­ní sítě a média půso­bí na emo­ce a myš­le­ní dětí, jak děti tato média pou­ží­va­jí a jak jsou jimi nao­pak vyu­ží­vá­ny až zne­u­ží­vá­ny. V před­sta­ve­ní budou účin­ko­vat dvě dese­ti­le­té děti, šest taneč­ní­ků a herec Jer­ry Kil­lick (člen slav­né­ho brit­ské­ho diva­del­ní­ho sou­bo­ru For­ced Enter­ta­in­ment). Svě­to­vá před­pre­mi­é­ra před­sta­ve­ní Talk to the Demon se usku­teč­ní v rám­ci oslav 20. sezó­ny Diva­dla Archa 4. dub­na. Ulti­ma Vez v Arše pra­vi­del­ně hos­tu­je od roku 1995. Ten­to­krát je Diva­dlo Archa spo­lu s Vlám­ským krá­lov­ským diva­dlem kopro­du­cen­tem nové­ho před­sta­ve­ní. Během týden­ní resi­den­ce v Pra­ze bude před­sta­ve­ní dokon­če­no a pražští divá­ci budou mít mož­nost vidět před­sta­ve­ní dří­ve než zby­tek světa.

Wim Van­de­key­bus zalo­žil sou­bor Ulti­ma Vez v roce 1986. Jeho tvor­ba je cha­rak­te­ris­tic­ká radi­kál­ním pohy­bo­vým diva­dlem s odváž­ný­mi pře­sa­hy do jiných umě­lec­kých žánrů. Pro Van­de­key­buse nejde o prv­ní prá­ci s dět­mi. “V pro­jek­tu Talk to the Demon jsem chtěl pra­co­vat vždy s jed­ním dítě­tem a zkou­mat, jak jeho pří­tom­nost půso­bí v před­sta­ve­ní mezi dospě­lý­mi. Dítě si oka­mži­tě vytvo­ří od zbyt­ku účin­ku­jí­cích iro­nic­ký odstup, doká­že být fle­xi­bil­ní, umí mezi ně ale také zapad­nout a stát se jed­ním z nich. Je vel­mi při­ro­ze­né a méně se kon­t­ro­lu­je, a prá­vě v tom je jeho krá­sa a zvlášt­ní cit­li­vost. Před­sta­ve­ní není poli­tic­ké, je spí­še osob­ní. Obec­ná moud­ra, omy­ly a klišé může­me zpo­chyb­nit, sta­čí jen obrá­tit role,” říká Van­de­key­bus.

V před­sta­ve­ní zkou­má sílu nevin­nos­ti a vliv soci­ál­ních sítí a médií na emo­ce a myš­le­ní dětí. Na roz­díl od řady svých před­cho­zích cho­re­o­gra­fií, ve kte­rých pra­co­val s růz­ný­mi zvu­ky a hudeb­ním dopro­vo­dem zkou­má, pod­le svých slov, ticho a jeho mož­nos­ti v kon­tex­tu diva­dla. Démo­ni v názvu pak odka­zu­jí na tem­né strán­ky kaž­dé­ho z nás; v dospě­lých, v dětech, v pub­li­ku. „Jsou nevi­di­tel­ní, ale přes­to ovliv­ňu­jí stav naše­ho bytí“, uza­ví­rá Vandekeybus.

Archa i v letoš­ním roce pokra­ču­je v pro­jek­tu oje­di­ně­lé výmě­ny divá­ků na ose Pra­ha – Dráž­ďa­ny a na před­sta­ve­ní Talk to the Demon při­ví­tá divá­ky z dráž­ďan­ské­ho diva­dla Helle­rau. Pro­jekt mobi­li­ty divá­ků fun­gu­je od roku 2012 pod hla­vič­kou evrop­ské­ho pro­jek­tu Theatron. 

Diva­dlo Archa uve­de 24. a 25. břez­na také pro­jek­ci nové­ho Van­de­key­bu­so­va hra­né­ho fil­mu Mon­key San­dwich. Film vzni­kl jako sou­část stej­no­jmen­né­ho před­sta­ve­ní, jeho nová ver­ze urče­ná pro kina měla pre­mi­é­ru na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Benátkách.

Vlám­ský sou­bor Ulti­ma Vez, jehož zakla­da­te­lem je Wim Van­de­key­bus, se čes­kým divá­kům popr­vé před­sta­vil v Diva­dle Archa v roce 1995 pro­jek­tem Moun­ta­ins Made of Bar­king. Od té doby mají čeští divá­ci na domov­ské základ­ně v Arše mož­nost sle­do­vat tvor­bu jed­no­ho z nej­vý­znam­něj­ších svě­to­vých cho­re­o­gra­fů pra­vi­del­ně. Ulti­ma Vez v Pra­ze uved­la násle­du­jí­cí díla: What the Body Does Not Remem­ber (1997, rema­ke 2013), In Spi­te of Wishing and Wan­ting (2000), Scratching the Inner Fields (2002), Blush (2003), Spie­gel (2006), nie­u­w­Z­wart (2009) a Mon­key San­dwich (2010), Radi­cal Wrong (2011), Boo­ty Loo­ting (2012).